Sterotyp versus Carpe diem

mm, jak začít…….něčím ve stylu, že se každý dostane v životě na rozcestí kdy řeší nějaký  problém? A zpětně se pak vrací v paměti a říká si jestli udělal dobře?

Že to měl raději udělat jinak? Tím, že se mužete dostat do situace kdy nechcete žít stereotypně ? Jak ale rozilšíte, zda je to stereotyp a  nebo zda náhodou neměníte už sami sebe. Nebo se to bere tak, že kdo nechce žít stereotypně změní i sám sebe ? Přestane mít rád věci co má, ospustí své přátele, změní svůj přístup k životu ?Jde vůbec změnit vlastní nátura člověka ?  

Možná už bude pozdě na změnu. Možná už jste udělali věci jinak kuli tomu jací ste byly. Říká se, že člověk by měl žít život v současnosti. Užít si den - “ CARPE DIEM“. Žije takto vůbec někdo v dnešní době ? Jsou možná takový lidé, ale dnes se již neobejdeme bez pomyšlení na zítřek. Bez pomyšlení na to co bude. Na to co nás čeká.  Nadruhou stranu je to v krátkodobém pohledu nejjednoduší a nejbezstarostnější cesta.

Jde ale vůbec skombinovat rčení Carpe diem a vlastnost nebýt stereotypní ? Proč se stále otáčet co bude, co bylo, co jsme udělali špatně. Proč být stále stejní prožívat stejné situace, mít stejné reakce ?

Pavel Šikola