Smysl života?

Nejspíš vypadám jako zoufalec, který už je tak zoufalý, že pátrá po smyslu života a nechápe jeho podstatu. Ale myslím, že každý člověk má na věc úplně jiný názor a bylo by proto hloupé, kdybych se snažila někoho přesvědčit o tom svém.

Poslední dobou mi pořád hlavou běží myšlenka, jaktože lidské tělo vůbec funguje a my jsme schopni něčeho, čemu se říká život. Lidské tělo a vůbec všichni živí tvorové na Zemi jsou podle mě tak fascinující, že bychom nimi neměli pohrdat. I když jsme větší a silnější, než většina z nich, tak ještě nemáme právo, si s nimi nakládat podle svého. Přiznávám, že bez masa by byl náš život o něco chudší, ale dřív si zvířata lidé tak nepřivlastňovaly, jako je tomu dnes. Prostě šli s flintou do lesa a střelili zvíře, aby jejich rodina měla co jíst. Dnes už je to samá firma, jatka, cvičená zvířata v cirkuse a domácí mazlíčci. Zvíře v rodině určitě neodsuzuji, právě naopak myslím, že zvíře vnáší do našeho života radost a jistotu, že nezůstaneme sami, až děti vyrostou a odstěhují se.
Já sama mám doma kocoura. Starám se o něj teprve necelé 2 roky, ale i tak už mám pocit, že dokonale vycítím jakou má náladu a dokonce deprese. Musím uznat, že od té doby co tu máme ještě jednu kočku, se chová veseleji a vůbec je čipernější, než kdy dřív.
Občas když se podívám do jeho kocouřích očí, jako bych v nich viděla člověka, který je uvězněn v tomto těle. V jeho předešlém životě to byl sice možná člověk, ale protože se v životě nechoval správně a lidem okolo sebe ubližoval, stihl ho trest, že v jeho příštím životě už nebude člověkem, nýbrž kocourem, který nebude schopný lidské řeči, ale lidem rozumět bude.
Nejspíš Vám to přijde směšné, říkáte si, že žádný další život nemůže existovat. Ale kdo to ví? Nikdo. Většina lidí si myslí, že po smrti prostě MUSÍ něco existovat, protože podle nich to prostě nejde aby byla smrt a pak už nic. Tečka.
Ale každý by se měl určitě zaobírat oběma možnostmi a nepromrhat život tak, aby si ve stáří řekl:“ Vždyť já za chvíli umřu a vůbec jsem si ten život neužil.“
Ale tak to prostě je a musíme se s tím smířit. Jdeme ze školy do školy, ze práce do důchodu a potom?
To už ovšem fantazíruji moc a je na každém z nás, aby si ujasnil, co od života opravdu očekává,  co je pro něj důležité a pro co má smysl žít.

Jana Vašíčková