Recenze: Marek Janota – Všechno, co vidím

Českou prozaickou scénu současnosti tvoří v zásadě dva tábory. Autoři, jejichž jméno knihu prodává samo, a spisovatelé, o nichž jste pravděpodobně nikdy předtím neslyšeli, ačkoliv už třeba mají něco za sebou. Marek Janota se svou prvotinou Všechno, co vidím (Argo, 2009) zařadil sice do té druhé z nich, je však možné, že za pár let bude zástupcem té první. Potenciál určitě má.

Ústřední postavou Janotovy novely Všechno, co vidím je mladý český architekt David Melich, toho času trochu spoutaný na nepříliš kreativním místě v rozvíjejícím se studiu v Londýně. Pro muže, který kromě nových zkušeností očekával i určitý vzestup na firemním žebříčku, je londýnské angažmá spíše zklamáním, a tak stále častěji pomýšlí na návrat do vlasti. Tam by snad konečně mohl dostat více vlastního prostoru.

Krátký anglický prolog, v němž nás Janota seznamuje především s ubíjející architektonickou činností na méně významném postu, provází i určité napětí z kosmopolitní společnosti, která vzájemně rozhodně nefunguje tak dobře, jak si možná mnozí sociologové ve svých představách malují.

Londýn záhy vystřídá Praha, kde se hrdina uchytí v menším českém studiu Homola & Janík. Současně s prací pro nového zaměstnavatele přichází i hlavní dějová linka, kterou čtenář od počátku příběhu trochu postrádal. Výstavba multifunkčního centra Nová Oáza v prostorách zločinem prolezlé pražské čtvrti se tak stává cílem, za jehož dosažením mladý architekt vyrazí.

Zatímco David Melich krůček po krůčku míří k realizaci svého velkolepého plánu, čtenář dostává čas, aby si „pošmákl“ nejen na jeho profesním životě, ale ochutnal i ten soukromý, možná trochu vytlačovaný do ústraní. Tvoří jej vlastně jen dvě osoby, fotograf Igor, Davidův kamarád už někdy ze studentských let, a pak Davidova nová známost ze zmíněné nebezpečné pražské čtvrti, kam se mladý architekt v rámci lepšího seznámení s prostředím odstěhoval. Setkává se tak s pochybnými individui, která místní opuštěná a polorozpadlá sídliště obývají, živoří v místních obchodech a pokoušejí se za každou cenu přežít. Situace se však přiostřuje, problémová čtvrť se chystá na zásah, jenž ji od základu změní, a mocenská politická hra o výstavbu Nové Oázy se rozehrává naplno.

Marek Janota, ač začínající spisovatel, postrádá jen pramálo z toho, čím oplývají jeho zkušenější kolegové. Svůj příběh zasadil do atraktivního prostředí architektonického světa, s nímž je tak dobře obeznámen, vystavěl jej se slušnou dávkou vyprávěcího umu a bez skrupulí jej naservíroval svým čtenářům. Když mu dáte na počátku trochu času, aby sám našel hlavní dějovou linku svého příběhu, v průběhu četby si vás určitě získá. A pokud ne, alespoň vám připomene, jak silný vliv má v současnosti na naše názory kvalitní reklama a že stavět tam, kde už něco stojí, není jen bojem s terénem a byrokratickým aparátem, ale i s veřejným míněním, které v konečném důsledku může i ambicióznímu architektovi značně znepříjemnit život.

Jakub Jakub Ehrenberger