Prší, otevřu si deštník a ..........

Venku sice nádherně svítí sluníčko, ale něco mi v mém podvědomí říká, abych si na cestu ven vzal deštník. Kdyby náhodou začalo pršet. Jako na potvoru nemohu žádný najít.

V komoře v koutu jsem našel takový ten velký reklamní, pod který se vejde asi tak deset lidí. Jdu se trochu projít po okolí a vyčistit si svoji mysl, která je značně znečištěna starostmi nastřádanými během dne. Prudce se zvedá vítr. Že by přece jen přišel déšť, pomyslím si ? Dlouho to netrvalo a opravdu se spustil drobně mrholící deštík. Takže moje intuice se vyplanila a  já otevřel nad svoji hlavu ten obrovský deštník.

    A když tak čistím svoji mysl a přemýšlím o spoustě věcech, přišla mi najednou zajímavá myšlenka, ohledně mého deštníku. Třeba nastala doba, kdy se z oblohy bude valit nepřetržitě déšť a já jediný mám tuto možnou ochranu a mohu pod ní schovat pár vyvolených lidí, na kterých mi záleží. Tak koho vezmu pod deštník ? Přemýšlím.

   Určitě bych schoval svoje rodiče a svou rodinu. Tu v první řadě. Občas jsem měl sice s mámou i tátou problémy, kdo je ostatně neměl, ale nezaslouží si nechat je moknout. Kdyby žili i obě babičky i dědové, tak bych na ně nemohl zapomenout. Byl jsem jejich první vnouče a dávali mi to hodně najevo. Přesto jsem si toho někdy moc nevážil. Škoda, že už nejsou mezi námi. Co svoji sestru a její rodinu ? Hodně moc mě štvala. Když byla malá, všichni ji věnovali větší pozornost než mně samotnému. Žárlil jsem ? Asi ano, až dnes vím, že to byla jen dětská žárlivost. Odpouštím ji a může být i ona s rodinou pod mým deštníkem.

   Už moc místa tady není, tak koho ještě schovat ? Kdo mi je nejmilejší ? Mám některé důvěrné přátele, kterým bych takto podal pomocnou ruku ? A jestlipak by i oni udělali tohle pro mě ? Sakra to jsou těžké otázky. Asi bych se zachoval  jako legendární NOE se svojí archou a snažil se pod svůj deštník schovat co nejvíce lidí, ať už známých nebo neznámých, přátele nebo nepřátele. V době, kdy se člověk dostane do tíživé situace, se vše řeší trochu jinak a ne podle toho, kdo mi je jak sympatický či mi nějak ublížil. Schovám všechny a hotovo.

 Jiří Mašek