Po třech letech se fanoušci skupiny Prohrála v kartách dočkali
novinkového alba KanibaLOVE, které se dostává do prodeje hned několika způsoby.
Pražská kapela Prohrála v kartách zvolila pro distribuci svého nového počinu trochu netradičně hned několik variant. Nejprve bylo možné nové album stáhnout za příjemnou cenu z webu, o dva týdny později vyšlo jako příloha časopisu a nakonec se dostane i na pulty klasických obchodů s hudbou. Díky mému vřelému vztahu k Prohrále a netrpělivému očekávání jsem zvolil hned první dvě z těchto možností.
PVK jsem začal registrovat po vydání jejich debutového alba a hlavně pilotního singlu Letiště, který se objevoval v českém éteru někdy před sedmi lety. V tu dobu mne, přiznávám, nijak neoslovili (kromě toho, že jsem občas z hlavy nemohl dostat něco o tom, že poletíme a budem bydlet na letišti…). O to víc mě překvapila jejich deska Jaký to bude za vodou z roku 2006, která se kapele hodně povedla a zůstala tak trochu nedoceněna. Tímto albem mě Prohrála dostala, ale zároveň si nasadila pověstnou laťku hodně vysoko a tak jsem měl trochu obavy o to, aby ji dokázali novinkou KanibaLOVE překonat.
Po několikerém poslechu nové placky mohu ale s klidem říct, že mě parta kolem Filipa Horáčka opět potěšila. Je obdivuhodné, jak se povedlo všech deset kousků naplnit tak pozitivní energií. Hodně povedené jsou znovu Horáčkovy texty, které dodávají albu na jedinečnosti. Nejvíce mě zatím baví písničky Dva a půlměsíc, Kousky s tebou, Kanibalové anebo Růženky na půl úvazku, přičemž nejméně dvě z nich mají ambice protlačit se do playlistu českých rádií.
Na desce KanibaLOVE nenajdeme žádnou písničku, o které bychom mohli říci, že je navíc, což není tak úplně běžné. Prohrála v kartách ukázala, že dozrává a že se s ní musí počítat. A já počítám s tím, že zajdu na jejich nejbližší koncert, abych se nabil ještě větším množstvím energie.
Milan Lang
