Prodám/přenechám unii k pravidelné ostudě. Zn.:Bez legrace

Už mě nebaví, je nabubřelá a ztrácí soudnost, chce mi stále víc organizovat doma byt a naposled už mě ani nenechala dokoukat se na komedii. Černou…

Od začátku předsednického roku se častěji než dříve objevuje v novinách, na blogu, v komentářích a v rozhovorech „u piva“ slovo ostuda. Jednou ji dělá Klaus, podruhé Topolánek, potom Schwarzenberg s Potužníkem, teď Černý a evropské vlajky vzhůru nohama.  Samá ostuda, skandál, diplomatická roztržka, zesměšnění, pošpinění, zahanbení České republiky v očích „evropského“ lidu. Vzhledem k tomu, že je momentálně Europlastika v popředí zájmu (a tedy aktuální ostuda českého předsednictví), uvádím 3 typy různých názorů:
1) „Pan Černý z nás dělá v Evropě hlupáky. Přece si nikdo nemůže myslet, že všichni Češi soudí o Německu jen jako o bezvadných dálnicích a Hitlerovi… Taková ostuda.“   
2) „Je to podvodník a lhář, udělal paskvil a platíme to my, daňoví poplatníci. Udělal nám ostudu a ještě nás okradl o 12 milionů. Jak se tomu někdo může ještě smát.“
3)  „Vláda se ukázala jako úplně neschopná, pochybně zadala zakázku kontroverznímu umělci, ani si nezkontrolovala, jestli jsou spoluautoři reální a nikdo ji vlastně před vystavením ani neviděl. Jak chce taková vláda vést Evropu?! Jako by Potužník nestačil, další ostuda.“
(Typ číslo 2 se po dnešním Černého příslibu navrácení zbylých peněz ozývá o trochu méně.)
Ty tři výkřiky jsou možná vyvedené do krajnosti, leč ani v jejich mírnější podobě se nemůžu s žádným z nich ztotožnit! Pokud máme pocit, že obraz státu a jeho obyvatel v zahraničí se utváří takto snadno, pak bychom si možná měli uvědomit právě díky karikaturnímu vyobrazení v Bruselu, že už jen předsudky, na které chtěl Černý poukázat, vznikly na základě jevů nebo událostí nesrovnatelně významnějších než je diplomatická chyba tiskového mluvčího či pobuřující oficiální plastika kdesi na stěně.
Když už jsme se teď přestali stydět, věnujme takto uvolněnou mozkovou kapacitu raději zamyšlení, co se to vlastně s „raněným“ Bruselem, neúnavně bojujícím za „akceschopnější“ Evropu, děje.
No, a tak se konečně dostávám k inzerátu, který jsem chtěl podat…

Přemysl Rubeš