Prodal voliče za třicet stříbrných

 Po krajských volbách jsem se zájmem a údivem sledoval vyjednávání o nově se formujících koalicích a opozicích. Mnohé jsem očekával, mnohé ne, ale nepřekvapilo mě to, mnohdy mi zůstal rozum stát.

     O kultuře naší, české, politické scény bylo napsáno i řečeno mnoho. Nemyslím, že bychom byli ve světe zvláštností, což dokazují někdy až kuriosní excesy zveřejněné médii. Nicméně, sedlácké způsoby některých vrcholných představitelů by zasluhovaly zásah mnoha, nejen emeritních, profesorů společenského chování a diplomacie.     

Jsem dalek nekriticky se klanět činům a rozhodnutím pravicových stran a současnou vládní garnituru vnímám kriticky a zdaleka si nedělám iluze o jejich altruismu, avšak bezbřehá touha po moci, která vyvěrá z každého projevu našich středo-levých i levicových politiků je omračující.    

 Arogance vůdce největší levicové strany, pěstování kultu osobnosti, prezentovaná bezobsahovými proklamacemi „naše strana (= MÁ strana = JÁ) již dávno říkala, navrhovala, chtěla …“, proklamacemi, často a podrobně vyjmenovávajícími co se nepovedlo, co je špatně, kdo co nezvládl. Nikdy nepokračující druhou částí, specifikující realistické a možné návrhy pro nápravu věcí vezdejších. Následuje pouze  populistická směs tak známých a otřepaných hesel, začínajících slovy: „přidáme peníze, nedovolíme…, nemusíte platit za…“, bez konkrétnějšího upřesnění, kde na to vzít peníze.     

Mnohé je rámováno vulgaritou a populismem neznajících  mezí „ke spolupráci s …. nás přinutila opozice“, a demonstrativním plebejstvím „dejte nám hlasy a my vám dáme nažrat“, vše rámováno dvojím metrem k tomu co udělali ONI a k témuž, jež jsme udělali my,  zhusta podpořeno výrazy a postoji aparátčíků z dob, doufejme, dávno minulých, předpokládajících, že takto uvažuje a hovoří každý volič.     

Strana, která sama sebe vidí a prezentuje jako moderní středo-levicovou, se uchyluje k prostituci s marxisticko leninskými názory a nabízí tučné prebendy, bude-li uspokojena mocenská a finanční touha jejích vůdců.      Snad nikdo zde nevnímá trpělivě spřádané plány pro návrat nereformovatelné levice do mocenských pater, v nich, jak praví historická zkušenost mnoha našich občanů,  se o moc už s nikým dělit nebude.     

Čelní představitelé této strany prodaly voliče za třicet (zdravotnických) stříbrných a vydaly je napospas ďáblu v rudých barvách. Chceme se snad dočkat toho, až soudruzi se soudruhy srovnají krok a zavelí „kupředu, levá“.       Věřím, že takto krátkou paměť voliči nemají, že těch třicet stříbrných jim nestojí za to, aby oranžovou barvu naděje nechali zrudnout, svobodu vyměnili za pokoru a ponížení.      Řečeno s Karlem Čapkem: „nejsem komunista (a já sociální demokrat), protože mám rád lidi.“ Karel Žižka