Proč zahraniční firmy drancují přírodu v rozvojových zemích

Pro Evropany je většinou nepochopitelné, proč drancování přírody v zemích jako je Indie či Nigérie většinou zapříčiňují zahraničními firmy, z velké části dokonce nadnárodní giganti.

Dá se to však snadno vysvětlit. I přestože západní firmy, které v rozvojovém světě nakupují
výrobky, nejspíše nechtějí indickým pracovníkům ničit životy, jenže
právě kvůli jejich cenové politice fabriky 'musí' používat levnější, ale
jedovaté či jinak zdraví škodlivé látky (např. bělení chlorem – což je
levný, ale zastaralý způsob, jenž poškozuje životní prostředí i
pracovníky). Bohužel se totiž nezajímají, v jakých podmínkách jejich
dodavatelé zboží vyrábějí. Pouze vyhledají továrnu, v níž kýžený výrobek
získají za nejnižší cenu. Na šetrnost k přírodě a 'etickou čistotu'
výrobků povětšinou příliš nehledí, přece jen spotřebitel v rozvinutém
světě obrázky z indických továren většinou nevidí.

Jde o naprosto základní (a nutno říci, že v zásadě naprosto primitivní)
zákon trhu, fakt, že 'peníze jsou vždy až na prvním místě', zná přece
každý. Lze samozřejmě pochopit, že některé firmy si nemohou výrobu
šetrnou k přírodě dovolit. Někde bojují továrničky každý den o přežití.
U bohatých korporací, které mají již nashromážděn obrovský majetek, to
však již pochopitelné není. Čistě teoreticky by se mohly chovat k
životnímu prostředí šetrněji, kupříkladu nákupem zboží od ekologicky
uvědomělých a šetrných dodavatelů, i za cenu nižšího zisku. Jistě,
existují i takové společnosti, ale stále jsou spíše výjimkou.

Obzvláště bije do očí, že ty samé firmy, jež odebírají zboží od přírodu
plundrujících továren z Indie (ale i z mnoha jiných zemí, v Pákistánu či
Indonésii je situace určitě podobná) si v rozvinutých zemích vytvářejí
image ekologicky šetrných podniků. Konkrétně pod pojmem 'skandinávská
firma s bytovým vybavením' by si většina 'potenciálních dotázaných v
imaginární anketě' sotva představila tragické podmínky panující u
dodavatelů v rozvojovém světě. Paradoxně by dotazovaným před očima
proběhla spíše scéna z moderní továrny, kde usměvaví lidé vyrábějí
všechno to skvělé, praktické a levné zboží. Je to až směšné, že tyto
společnosti získaly obraz 'čisté' a 'uvědomělé' firmy, přestože
přispívají k ničení zdraví mnoha dělníků, navíc ostatně i životního
prostředí obecně, v rozvojovém světě.

Svůj díl viny však rozhodně nesou také zkorumpovaní úředníci v zemích
třetího světa. Proti ničení přírody existují zákony po celém světě, ale
s jejich dodržováním je velký problém. Obecně je právo v rozvojovém
světě velice těžce vymahatelné, jelikož policie a soudy fungují mizerně
a vše ještě umocňuje všudypřítomná korupce. Kdyby tyto státní složky v
problematických zemích konaly svou práci dobře a dbaly na dodržování
zákonů, rozhodně by problémů ubylo. Jenže, úředníci mají velmi špatné
platy, pro prosazení svého tedy firmy jít ani moc hluboko do kapsy.
Několik dolarů pro lokálního úředníka může společnosti přinést i
miliony. Tato situace je nepříjemná, zejména kvůli její praktické
neřešitelnosti. Leda že by se rapidně změnilo chování zahraničních
firem, některé 'vlaštovky' se již objevily, ale zatím žádná plošná
zlepšení nepřišla. To je holt zákon džungle, tedy, pardon, trhu...

Kristián Léko