Před nedávnem vyšel v Magazínu MF Dnes obsáhlý článek na téma “Po jakém muži ženy v Česku touží ?“. Statistika ukázala, že je to rodinný typ milující děti a trávící večery doma.
Ale každá ve skrytu duše touží, aby měl k tomu všemu zároveň manažerský plat, byl hezký a romantický jako Orlando Bloom, sexy jako Brad Pitt a občas jí uvařil dobrou večeři jako Jamie Oliver. Zamyslela jsem se nad svým manželem. A taky jsem ho v duchu porovnávala s manžely či partnery svých čtyř kamarádek.
Pokaždé, když sklouzneme při nezávazném hovoru na téma ten Můj, taktně mlčím. Prostě nechci provokovat.
První dvě kámošky, říkejme jim třeba Květa a Běta, jsou šťastně vdané už více jak dvacet let. Obě mají odrostlé děti, nové domy a původní manžely, kteří je dost slušně zabezpečují.
Květin manžel navíc klidně svým dcerám i ženě ušije letní šaty, večerní robu či masku na maškarní ples. Mám z toho mindrák, protože tohle nesvedu ani já. Řeklo by se - dokonalý manžel, ale ouha – chybička se přece jen vloudila. Zatímco ten Můj po celotýdenní manažerské lopotě v pátek večer vklouzne do montérek, aby zveleboval náš sto let starý dům, a sundá je až v neděli večer, Květin muž raději než do montérek vklouzne za šicí stroj a jejich deset let starý dům chátrá a chátrá.
To Běta si v tomto směru stěžovat nemůže. Ten její taky občas vklouzne do montérek, zvelebuje, zabezpečuje, ale navíc si převelice rád zahraje fotbal, takže se na prahu padesátky může pochlubit atletickou postavou bez pivního mozolu, který bohužel ten Můj už má.
Takový sportovec ošlehaný větrem lahodí ženskému oku, bohužel občas o hodně mladšímu, než je Běta. A ten její k tomu nezůstává vůbec lhostejný !
To druhé dvě kámošky takové štěstí neměly. Říkejme jim třeba Klára a Bára. Obě jsou rozvedené, obě byly svými exmanžely opuštěny kvůli jiné ženě, obě musely zabezpečovat své děti po mnoho let samy, bez manažerských platů, ale s nadějí, že snad se jednou dočkají toho pravého, romantického, bohatého, rodinného typu, který navíc bude mít rád i jejich děti.
A světe div se, dočkaly se. Klára potkala muže, rovněž jako ona rozvedeného, opuštěného svou exmanželkou kvůli jinému, slušného vzhledu, chování i úřednického postu, který měl tak rád děti, že těsně před rozvodem byl ještě na mateřské dovolené, takže tu byla naděje, že i Klářiny ratolesti se dočkají milujícího táty, byť adoptivního. Našla v něm i romantika, který za vlahých letních večerů učil Kláru i její děti rozpoznávat na večerní obloze všechna viditelná souhvězdí, a dokonce vedl kroužek mladých astronomů v místní základní škole. Ale ouha – chybička se opět vloudila.
Jakmile si vybudovali své vysněné hnízdečko lásky, Klára se nestačila divit. Ten její rodinný typ nechtěl vůbec chodit do společnosti, což společenskou Kláru rmoutilo. Taky nevycházela z údivu, že si své prádlo pere zásadně sám, ale to její do pračky už nepřidá. Když ji ráno probouzí vůně čerstvě uvařené kávy, ten její vyvolený sedí za stolem s kouřícím hrnečkem, ale Klára ten svůj na stole nenajde. Taky se o sobě dověděla, že ve svých pětačtyřiceti neumí krájet cibuli, neumí uvařit ten správný guláš, neumí grilovat ryby, a ani nákup potravin s ním pravidelně nekonzultuje, takže neumí hospodařit s penězi.
A sex s ním ? Co to je? - ptá se Klára, která mi schne před očima.
To ten Můj mi nepere, do kuchyně se mi neplete, o hvězdách mi nikdy nevyprávěl, ale letos mě vzal do Paříže a na zimu mi postavil saunu. A téměř každou neděli mě budí snídaní s čerstvě uvařenou vonící kávou až do postele. Uznáte, že pokud chci udržet naše přátelství, tohle těm holkám prostě říct nemůžu.
A Bára ? Před deseti lety, ve svých pětatřiceti, si konečně našla muže svých snů. Sice o dvacet let staršího, ale bohatého, vybouřeného světáka s pilotním průkazem na sportovní letadla, který ji každý rok zaplatil dovolenou v exotických zemích, byl šarmantní, společenský a měl ji moc rád. Byl také skvělý znalec vína – pochází přece z jižní Moravy! Kromě vína oceňoval i kvalitní slivovičku, whisky, absinth, a kdoví, co ještě. Ale ouha – chybička se zase vloudila! Dnes, po deseti letech, se Bára ráno probouzí vedle starého, protivného dědka v jeho alkoholických výparech, který dlouholetým vlivem alkoholu na nervovou soustavu po všech doma i ve firmě jenom řve a uráží je, dovolenou u moře si platí sama, a když si spolu my holky chceme vyrazit jednou za čas na dámskou jízdu, udělá ji žárlivou scénu hodnou Othella.
To ten Můj sice nepilotuje žádné letadlo, ale do Dubaje jsme si zaletěli, abstinent sice není, zato je nekuřák, a každého silvestra trávíme se známými někdě v lepší restauraci, a co je hlavní – pořád mě jako chlap přitahuje a v posteli se ani po dvaceti letech spolu rozhodně nenudíme ! No uznejte, mohu riskovat, že mi některá z těch kámošek z tiché závisti toho Mého přebere, a nebo na mě do smrti nepromluví ? Tak raději mlčím.
A pointa mého příběhu ? Je obrovský rozdíl mezi tím, po jakých mužích české ženy touží a co od nich očekávají, a tím, co jim čeští muži mohou nebo jsou ochotni nabídnout. Já si ale nemůžu stěžovat. Řekla bych, že mám minimálně tři v jednom! Ale pssst!!!
Angelika
