Proč jsem nevolil zelené

aneb Kuchtová: prohráli jsme kvůli reformám...

“Podle neúspěšné Bursíkovy protikandidátky z teplického sjezdu Dany Kuchtové propadli zelení v krajských a senátních volbách kvůli necitlivým vládním reformám. Ne kvůli slabým osobnostem, jak tvrdí Bursík.“ uvedl server iDNES. S lehkým pousmáním lze přihlížet mediálním přestřelkám politiků využívajícím jakéhokoliv neúspěchu k pokárání svého soupeře. Zhrzelá Kuchtová  se do dneška nesmířila s vyhazovem z vládní funkce a pálí po svém šéfovi s oporou extremistického křídla Zelených, jak se dá. Na jednu stranu milé pro řadový lid, že se i ve vysoké politice vyskytují vlastnosti, s kterými se setkáváme denně. Osobní nenávist dostává přednost před zájmem celku.

Pravda je však jinde.  Zelení  nepřekročili potřebnou klauzuli pro vstup mezi vybranou parlamentní společnost proto, že by část národa procitla mezi kontejnery pro tříděný odpad. Stali se alternativou pro středové voliče, pro které je ODS arogantní, pro jiné příliš sociálně bezcitná. To Bursík pravděpodobně pochopil a zelená témata komentuje opatrně, nejsou-li pro věřejnost všeobecně přijatelná jako zákaz jízdy kamiónů během víkendových  dnů. Naopak zdůrazňování zelených dogmat  odpuzuje tyto voliče právě na úrovních krajů. Vždyť kdo z nás se chce přepravovat z Prahy na Šumavu  po nevyhovující silnici, v koloně aut vzdychat po dostavbě dálnice a nakonec vidět jen šedé, suché kmeny. A tak používáme Zelené jako „příbržďovadlo“ proti ODS jen na centrální úrovni, kde se nebojíme tak velkého zeleného vlivu na běžný život a přitom udržujeme středovou politiku při životě.

Budou-li Zelení skutečně otevření sebereflexi, zapomenou na osobní porážky a extremismus, mohou se stát malou stranou prosazující rozumný pohled na životní prostředí i na úrovni regionů a pro nás věčně tápající a hledající voliče variantou k mamutím stranám plujícím bezohledně na vlně moci.

Dan Čoček