Problémy českého školství

První příspěvek na blog bych rád pojal jako zamyšlení nad směřováním českého v kontextu rozjitřené debaty o  státních maturitách a již dlouho připravované reformě vysokoškolského vzdělávání. Rád bych pojmenoval některé problémy, které, dle mého názoru, zatím tíží české školství, se kterým a se kterými mám celkem syrovou zkušenost.

Po nedlouhém úvodu se budu věnovat už zmiňovaným problémům, ke kterým nastíním možné řešení, nechci tedy „hospodsky“ kritizovat. Nejsem v této oblasti odborníkem, pouze budu prezentovat své názory, takže ocením, když se o možných nedostatcích a nepřesnostech slušně zmíníte v diskuzi.

První odstavec samotné statě bude o výše zmíněných státních maturitách. Státní maturity vidím jako velmi dobrý koncept, ano mají své mouchy, jsou předražené, ale které jiné státní zakázky ne?, který by mohl dát českým SŠ směr a nový rozměr. Dnes se SŠ, předně gymnázia, chlubí procenty přijetí na vysokou školu, kterýžto údaj je značně nevypovídající, jak se rozepíšu níže (zejména studenti prestižních škol se bojí, že státní maturity unifikují české školství a že na ně doplatí, právě ty prestižní školy, s tím bych si však dovolil nesouhlasit.  Výše jsem zmínil, že se střední školy chlubí úspěšností studentů u přijetí na VŠ, toto by jim za předpokladu, že by VŠ přijaly státní maturity jako přijímací zkoušky zůstalo, a přibylo by jim ještě procento úspěšných při složení maturity). Dle mého názoru by se podařilo celkově eliminovat přehršel soukromých škol, které nyní nabízejí maturitu za peníze nikoli za znalosti, nejsou to všechny soukromé SŠ, ale je jich většina. Maturitní vysvědčení studenta projduvšího státní maturitou také nabídne i zahraničním univerzitám jasnou představu o studentových schopnostech a dovednostech. Státní maturity jsou jednoznačně prvním krokem reformy terciálního vzdělávání.

Druhá věc, které bych se chtěl věnovat, je nynější odliv studentů technických a přírodovědných oborů ve prospěch humanitních. Ten je způsoben démonizací přírodních věd jako obskurních nauk, které ovládají jen géniové, kteří si neumí obléct pravou ponožku. Neschopnost matematického uvažování není brána jako omezenost, ale v mnohých případech jako přednost. Zájem o exaktní vědy upadá a přírodovědecké a technické fakulty vysokých škol a univerzit jako by osiřely (výjimkou jsou jen lékařské a fakulty informatiky), zatímco filozofické a jiné fakulty těch samých škol praskají ve švech a jsou pro neúspěšné uchazeče nuceny otevírat paskvilní a pavědní obory typu politologie, kulturologie, nedej bože rekreologie apod. a poté každoročně chrlí stovky absolventů prakticky bez vzdělání, kteří jsou pro trh práce prakticky nepoužitelní. Tento vývoj začíná ovšem už na SŠ, kde matematika odevzdaně ustupuje do pozadí a její nenahraditelné místo nyní zaujímají předměty jako základy společenských věd, dějepis a jiné podobné biflovací předměty. Celý tento děj je obhajován tím, že ne každý má matematické myšlení a zapomíná se na to, že matematika je ve své podstatě intuitivní, že není potřeba se nic učit (je nutné občas něco spočítat, aby člověk nedělal triviální chyby), ale narozdíl od ní předměty, kterými je nahrazována vyžadují jen "nalít a vylít". Matematika člověku v hlavě zůstane, protože je založena na jasných axiomech, proto nechápu proč je objem její výuky (a i jiných přírodovědných předmětů, ale to by bylo na delší článek) kontinuelně zmenšován.  Mimochodem v souvislosti s reformou ZŠ se uvažuje o tom, že matematika na ZŠ bude pouze o jednoduché aritmetice tzv. "kupeckých počtech". Myslím, že nemusím připomínat, že největší rozkvět lidstvo zaznamenalo v době a díky  nejrychlejšímu vývoji přírodních věd, ne humanitních. Je zde na místě řečnická otázka:"Co budou řídit manažeři, když nebude co vyrábět?" Vyšší procento vysokoškolsky vzdělaných lidí není zárukou ekonomického ani společenského rozvoje, nezáleží na kvantitě, ale kvalitě.

Třetí věc je nedořešená reforma terciálního vzdělávání a také neutěšené financování české vědy a školství. K tomu moc dodat nelze, navrhovaný obrys reformy mi přijde jako kvalitní řešení (co se školného týče, jsem velmi pro, aby bylo diferencováno podle typu studia a výsledků studenta; mělo by se také platit během studia, ne odloženě) a  financování by se muselo řešit na úkor jiných kapitol státního rozpočtu, což vždy byl, je a bude problém, proto mi nezbývá než doufat, že vláda pustí jiným kapitolám žilou, aby mohla něco dolít do školství a vědy (je alespoň chválihodné, že rozhodla nekrátit výdaje na vědu v příštím roce, což je oproti ostatním kapitolám jistě úspěch.

Závěrem bych i jako přesvědčený ateista dodal, že se asi budeme muset modlit. Jak již jsem napsal na začátku, nejsem v této oblasti odborníkem, pouze budu prezentovat své názory, takže ocením, když se o možných nedostatcích a nepřesnostech slušně zmíníte v diskuzi.

Jakub Kopriva