Postřehy televizního diváka Švejka

„Tak nám zavřeli Janečka,“  řekla hospodyně panu Švejkovi, který byv propuštěn před léty z vytunelovaného podniku Liberta, žil střídavě na podpoře v nezaměstnanosti a příležitostné práce v hypermarketech před vánočními a velikonočními nápory chtivých zákazníků.

 Kromě této životní situace byl stižen navíc příbuzenským poměrem s jistým Josefem Švejkem, známým z Haškova románu, neboť byl jeho pravnukem a závislostí na televizi, již - jako obvykle - právě sledoval, nemaje nic jiného na práci.

     „Kterého Janečka, paní Millerová?“ otázal se Švejk, nepřestávaje očima sledovat dění na obrazovce, „já znám dva Janečky. Jednoho, ten kdysi založil skupinu Kroky a proslavil jako zpěváka Michala Davida , jehož podle vlastních slov musel naučit vše od A do Z včetně používání příboru, a potom Jiřího Janečka, co je radním hlavního města Prahy. Ani jednoho není škoda.“

     „Ale pane Švejku, pana generálního ředitele Janečka, toho z České televize na Kavčích horách, jak je takovej holohlavej.“

     „Ježíšmarjá,“ vykřikl Švejk, „ to je dobrý. A kde se mu to,  panu generálnímu řediteli, stalo?“

     „Zavřeli ho když byl na jednání Rady pro rozhlas a televizi, pane Švejku, vědí. Jel tam se svým návrhem na zpoplatnění majitelů počítačů, aby se na nich nemohlo bezplatně koukat na program jeho televize.“

    „Tak se podívejte, paní Millerová, na Radě pro rozhlas a televizi. Jó takovej pán si může dovolit předkládat návrhy, a ani nepomyslí, jak takové jednání může nešťastně skončit. To asi udělali z Novy, my jsme jim ty kanály neměli brát. Tak vida, paní Millerová. On je tedy pan generální ředitel za mřížema. A na co mu přišli?“

     „Ježíšmarjá, pane Švejku, za žádnýma mřížema, do Bohnic ho zavřeli! On totiž chtěl aby kromě majitelů televizorů museli platit poplatky taky majitelé všech počítačů, protože jak je dnes ta technika tak vyspělá, tak se na místo na televizi, lidi koukaj na televizní programy v počítačích. A když to jde, tak odhlašujou taky někdy televize  a tak nemusí platit poplatky a tím vlastně okrádají Českou televizi, protože se koukají na její programy načerno.“

     „Některý počítače ale neumějí přenášet televizní program, paní Millerová, vono těch systémů je moc. Ale ti černí diváci si určitě kupujou něco lepšího. Možná taky LCD monitory. Ale jen za to ho snad nezavřeli, dyť to by museli zavřít polovinu ministrů vlády i s jejich úředníkama, třeba za poplatky za dálnice, poplatky za popelnice, poplatky za psy a co já vím ještě!“

     „To maj pravdu, pane Švejku, oni by ho asi nezavřeli a možná by mu to i schválili, ale von prej - když se ho zeptali jak chce zjistit, kdo všechno ty počítače má - řekl, že to už má taky vymyšlený, že by stačilo zřídit úřad pro registraci počítačů - něco na způsob evidence aut - každý počítač by musel majitel  přihlásit a se svou IP adresou by byl zaregistrován. A platil by poplatek.“

     „To se samo sebou rozumí, paní Millerová, že by se počítače takhle daly zaregistrovat. Ale takovej nápad je snad na zavření málo. Jen se koukněte kolem sebe, co lidi dokážou vymyslet – třeba na magistrátech, úřadech, ve vládě, v parlamentu. To by musely být Bohnice úplně přecpané.“

     „Mají pravdu, pane Švejku, však oni ho zavřeli až když se někdo z té Rady zeptal, jak to vypadá finančně. A na to pan generální ředitel vytáhl lejstro, kde to měl spočítaný, prej na poplatcích by se ročně vybralo asi tak dvěstěčtyricet milionů korun.“

     „To není malý peníz, paní Millerová, i když České televizi by to stačilo tak na dva tři galaprogramy na sobotní večer.“

     „No jo, ale pak se někoho z Rady napadlo zeptat: -A co ty úřady a úředníci, co by registrovali počítače.- A na to pan generální ředitel řekl, že to má taky spočítaný, ti by stáli jen sto milionů měsíčně, což není moc. A tak ho zavřeli do Bohnic.“

     „ To jde pak strašně rychle, paní Millerová, strašně rychle. Tak já jdu teď do hospody, než začne ten fotbal. A klíče mi dají dole do butiku.“ 

Karel Martínek