Páteční horký podvečer, zajištěné hlídání dětí, taxík přijel včas, avízo od kamarádů, že si to tam ohromně užívají…
Takhle příjemně, s mírným nábojem nadcházející noční svobody, začíná naše letošní návštěva festivalu Benátská.
Proudíme chvatem s davem k frontám u pokladen, odmítáme několik „seriózních nabídek“ na koupi vstupenek z druhé ruky, procházíme pečlivou kontrolou u vstupu, která nás po položení otázky zda mám něco v tašce, která je nacpaná k prasknutí, a mé sebevědomé odpovědi že nemám, vpouští bez další kontroly do areálu VESEC.
Festival je v plném proudu, kupujeme první osvěžující, na můj vkus předražené pivo. Platíme zálohu na plastový kelímek, který se nám nepodaří již nikdy oproti vrácení zálohy odevzdat. Nadšeně přicházíme k pódiím, nasáváme elektrizující atmosféru, stáváme se součástí pulzujícího organismu. Nádherné, opojné.
Manželka se zdržuje u pódia pro zralé publikum, kde před zraky vystupujících ikon lidé rozdávají úsměvy, radost, zralost, tvárnost, vše ve vzájemném objetí. Já odcházím za zvuky a světly k pódiu pro všechen věk, vzhled, drsnější náladu, hrubší projev, divoký tanec.
Přichází vrchol dnešního večera, na hlavním pódiu se na burácení diváctva objevuje kapela TEAM/SK/ a s ní Paľo Habera. Začíná se s mírnou nervozitou zaviněnou snad i desetiletou absencí této slovenské kapely na festivalových pódiích. S každým dalším hitem se dostávají všichni společně do obrátek, zvuk kapely se ustálil, vokály jsou vynikající, zpěv Paľa již tak brilantní není.
***
Později jsem to popsal jako studenou sprchu. Paľo Habera zkrápí obecenstvo vlastním názorem. Smích publika s každou další větou uvadá. Zpěvák zvaný „kat“ se nevybíravě otírá o českého prezidenta, jeho manželku, s úšklebkem je srovnává s východoslovenskými Romy. Důvodem umělcova monologu je vzhled člověka, snad módní trendy, vizáž. Miloš Zeman s manželkou jsou na pranýři hanby a posměchu, bez možnosti obrany, bez možnosti utkat se s názorem řečníka.
Slušným vyhazovem končí později má snaha dostat se na pódium a s panem Haberou to projednat osobně, tvrdým vyhazovem končí má schůzka s vedením festivalu v jejich kancelářích přímo uprostřed dějiště. Ale zase tak zlé to není. Dostal jsem „na cestu“ radu, jak nenechat můj názor zapadnout. Pokud se ti to nelíbí, využij média, napiš panu Haberovi, stěžuj si prezidentovi.
***
Dnes mám za sebou perný týden. Napsal jsem panu Haberovi, našemu prezidentovi, solidním médiím i vedení festivalu. Dostávám sprosté anonymní emaily, smějí se mi sousedé i kamarádi. Nahlédnou to diskuse skupiny TEAM, kde jsem dopis vyvěsil je o infarkt. Můj příběh se objevil v novinách, mluví se o mně v prezidentské kanceláři, i vedení festivalu má pro mě řešení. Odstěhuj se do Ruska. Čeká mě, pravicového voliče, schůzka s vedením strany SPOZ.
Úcta byla znevážena, hrdost pošlapána, oponent byl potupně odklizen. A byl jsem v novinách.
Taková je tedy reakce Čechů na neurvalou urážku, na snahu o obhajobu, na vlastní názor.
Josef Pluhař
