Politika - efektni šou

Dnešní politika v Čechách není o efektivním řízení a spravování státu, ale o hereckých výkonech, pletichaření, vytváření nálad ve společnosti, politickém marketingu a PR. Většina našich politiků obvykle hodně mluví, ale posluchač se toho málo doví.

Čekají, co tomu řeknou ostatní politici, většinou předsedové nebo čestní předsedové, případně političtí odpůrci z cizí i vlastní strany. Populisticky jednají podle aktuální poptávky veřejného mínění a zašťiťují se tím, že zastupují své voliče. Čekají na tu pro sebe správnou atmosféru ve společnosti a přitom ji svými výroky vytvářejí. Nejsem obdivovatelem pana Topolánka, ani žádného jiného politika. Ale právě nyní v porovnání s ostatními protagonisty předvolební a povolební situace s ním začínám lehce sympatizovat.  Je přímočarý a pragmatický manager s tahem na branku.

Mluví a jedná jasně, jednoznačně a bez zbytečných kliček a umí se rozhodnout (jak to kontrastuje se žhavým kandidátem na hejtmana, který se nedokáže rozhodnout ani mezi dvěma ženami nebo veřejnými funkcemi). Mirek Topolánek dokáže bezprostředné po skončení voleb pronést jasná prohlášení, např. typu nebudu kandidovat na předsedu ODS za těchto podmínek, uznat svou porážku atd. Nevzpomínám si, kdo z českých politiků naposledy vůbec něco přiznal, aniž by to vzápětí nepopřel, květnatě neokomentoval a neotočil vlastně ve svoji výhru. Zatímco jiní politici vyčkávají, jak se situace vyvrbí a nechávají si otevřená všechna možná pravá, levá, přední i zadní vrátka, Topolánek je konečně vyřčením veřejného tajemství doslova vytáhne za límec z pohodlného politického zákulisí na jeviště k přímému a férovému boji. Docela chápu pana Topolánka, kterému jde jako managerovi vládní exekutivy o dosažení konkrétních stanovených cílů, že tváří v tvář politikům, kterým jde v první řadě o to, jak zapůsobit na voliče a dostat se k moci, někdy dochází trpělivost a působí vulgárně.

Bohužel v současné politice nejde o konkrétní výsledky a činy. Jde o výsledný efekt, o interpretaci, o dojem a ty lze mnohem jednodušeji zmanipulovat než konkrétní kroky a výsledky.   Výjimečně přesně to charakterizuje jinak opět nicneříkající prezident Klaus. Výsledky voleb máme chápat tak, že voliči „cítí” potřebu změny. Ano cítí. Ale jakou změnu? Změnu arogantmí vládní politiky? Po opoziční smlouvě a vládě Zemana s Klausem už nemůže být vůči voličům nic arogantnějšího. Zeman to aspoň nepřímo přiznal, když nyní nabádá ČSSD raději ke spolupráci s komunisty než k velkým koalicím. Či měl pan prezident na mysli změnu politiky plné afér a úplatků? Ale aféry posledních týdnů jsou vetšinou pouze odkrytím praktik zasetých a hojně používaných v období opoziční smlouvy, kdy mimo jiné ODS předsedal Václav Klaus. Bohužel, někteří voliči mají politickou paměť. Ale zpátky k otázce. Jaké změny chtějí voliči, to neví ani ČSSD. Z předvolební, povolební, prakticky permanentní kampaně jsem se dověděl pouze, co nechtějí. Jako obvykle šlo jen o to získat moc a pak se uvidí. Aspoň nás (rozuměj ČSSD) nebude možné hodnotit podle dosažených měřitelných cílů, když jsme si žádné nestanovili. Pouhé rušení za cíle strany toužící opět vládnout snad nelze považovat, i když ani ty pravděpodobně nesplní.Tento příspěvek není obhajobou pana Topolánka, ale obhajobou čitelné politiky konkrétních kroků. Naneštěstí ten, který ji po dlouhé době opět realizuje, je trnem v oku mediálně zdatným, ale užiji-li slova pana prezidenta, který je v minulosti vyslovil jak jinak v případě Mirka Topolánka, zcela „vyprázdněným a falešným” šoumenům české politiky.    

Petr Dvořáček