Pláču, jsem přece EMO! – Svět se zbláznil?

Na začátek chci hned napsat, že tento článek je pouze můj názor a vy s ním můžete nebo nemusíte souhlasit. Chápu, že je stále více příznivců této subkultury, a tak očekávám plno negativních reakcí, ale věřím, že se najdou i lidé, kteří mají na tuto situaci alespoň trochu podobný názor jako já! Chtěla bych také lidi donutit lidi o tom trochu přemýšlet.

Mezí mladými je stále větší trend rozdělování se do různých skupin. Možná se ptáte stejně jako já, co je to za hloupost, ale tato „aktivita“ má docela úspěch. Ty jsi to a on zas tohle, dalo by se použít. Co jsem vlastně za styl a do jaké skupiny patřím? K tomu nám můžou pomoci i různé testy, které tvoří zřejmě třináctileté děti do svého blogu. V takovémto povedeném testu může i zaznít otázka: Pláčete rádi a často? Pokusili jste se někdy o sebevraždu? Nejsou to nijak těžké otázky, ale často, dle mého, dost přihlouplé. A možná Vám vyjde, že jste EMO!

V tomto případě by Vás neměla vyvést z míry situace, kdy jdete po ulici a najednou se před Vámi objeví chlapec (a i nad tím někdy přemýšlím) v úzkých černých kalhotách, s černě nalíčeným očima a netradičním, samozřejmě, černým účesem (mimochodem, potkali jste „kolegu“).  Někdy se doopravdy musím smát, když celý komplet doplní ještě červená umělá růže nebo jiný typický symbol. Zřejmě nevědí, kam dát ruce, a tak to vyřešili po svém a asi nemají starosti s nošením tašek nebo jiných zbytečností. Nejdříve jsem myslela, že jde o nějakou recesi, ale po pročtení informací na internetu se opak stal pravdou.

Netuším, kdo byl zakladatel této skupinky lidí, kteří se tváří, jako by jim celý svět ubližoval, když pak stejně přijdou domů, sní teplou večeři a sednou si k počítači. Žádné problémy, žádné starosti, ale celý svět mi ubližuje, a tak musím ihned plakat. Zajímalo by mě, jak EMO tráví svůj den. Když musí (dle pravidel) pořád brečet nebo si alespoň do očí stříkat repelent. A i kdyby plakali kvůli chudým dětem v Africe, rozhodně jim svým „EMOvstvím“ nepomohou . . .

A jak má vypadat to pravé EMO? Naštěstí nám nějaká (vysoce!) inteligentní hlava vymyslela několik chytrých pravidel. Je jich celkem asi 58 a číst je opravdu zajímavé a zvlášť komické (nebo spíše smutné), když si představíte, že se tím někdo doopravdy řídí! Najdeme zde pravidla typu: alespoň jednou se pokus o sebevraždu, řezej si pravidelně zápěstí, plač co nejvíc nebo si do očí stříkej repelent, buď homosexuál. To je jen malý výtažek, dále si můžeme přečíst rady (někdy spíše nařízení), jak se máme oblékat, co poslouchat, apod.  Jen mi řekněte, který alespoň trochu inteligentní člověk tomu může věřit? A to si říkáme vyspělá civilizace a bavíme se tím, co lidé dělali v pravěku. Možná by se oni nyní smáli nám!

 Nejspíš mi EMO vadí proto, že nejsem typ člověka, který si myslí, že se pláčem a trucováním v koutě něco vyřeší. Vlastně ani nechápu, co si všichni představují - když máme skvělou image, potrhlé názory, pomůžu se dostat civilizaci z problému, které nyní má? Možná si říkáte, že jde o banalitu, kterou není třeba řešit a později to dotyční budou brát jako takový úlet mládí. Co když ale bude těchto lidí stále víc? A všichni takový zůstanou? Budou schopni normálně pracovat nebo nám budou psychiatrické léčebny „praskat ve švech“?.

Andrea Hlínová