Pánové, hlavy na špalky

Blíží se další parlamentní volby a s nimi kolotoč nabídek, slibů a proseb o hlasy. Strany se budou předhánět s předváděním a předvádět s přeháněním.

Jedni slíbí růžovou budoucnost, druzí modré z nebe.
Jedni přitažlivý program, druzí programovou přitažlivost.
Jedni lákají na Kupředu levá, druzí na Zpátky ni krok.
Čert aby se v tom vyznal.
Ale jedna věc je jistá – zvítězí buďto oranžová flóra, nebo modrá fauna – růže nebo pták – Paroubek, nebo Topolánek.
Ano, jeden z těch dvou bude po volbách zcela určitě premiérem. Bohužel.
Neoblíbenost obou je však veliká a je jisté, že ať bude výsledek jakýkoliv, bude s ním nespokojena minimálně polovina národa. Kdyby prohráli oba, ulevilo by se všem.
Takovéhle štěstí nás však nepotká.
Ale proč chtít pro začátek tak moc? Je třeba začít postupně, tedy rozloučit se alespoň s tím, který volby prohraje. To bude snadné, ponížená strana ho sama (doufejme) zařízne. Ale on se nesmí bránit. Nesmí uraženě osočovat všechny okolo, nesmí svádět vinu na druhou stranu či na média.
Musí být aspoň na chvíli rytířem. Uznat svoji porážku a sklonit hlavu pro smrtelnou ránu.
Proto vyzývám pány Paroubka s Topolánkem – dejte své hlavy na špalky. To je to, co nám voličům dlužíte. Jasný slib, že po volbách ten poražený odejde z místa předsedy.
Ale pozor – nechci slyšet rafinované sliby ve smyslu, že zvážíte své další setrvání....nebo že dáte svoji funkci k dispozici..... Nic takového, holenkové! Chci slyšet jasný závazek, že pokud v podzimních volbách nezvítězíte, pak rezignujete na předsednickou funkci. Nic jiného, než bezpodmínečná kapitulace se od poraženého nežádá a ani neočekává.
Dokažte, že nejste amébovité bezpáteřní hydry, ale chlapi, co umí přijmout odpovědnost.
Oba nám to už hodně dlouho dlužíte.


Daniel Dvořák
Ostrava