Oranžová čarodějnice

Je poslední dubnový den a naše dvacetiměsíční Natálka opakuje: "Dnes čarodějnice pálí, schovat, schovat."

Uklidňujeme jí, že je to jen jako a že se večer půjdeme podívat na ohýnek do restaurace v lese. Reaguje okamžitě: "Táta na pivo," a je hned veselejší.
Kolem půl sedmé již uháníme s kočárkem směrem k restauraci (nespěcháme na pivo, ale vypadá to na déšť).

Varování první - balónky
Od restaurace se ozývá diskotékový rytmus a proti nám běží děti s oranžovými balónky. Trochu znejistím, ale říkám si, že je to náhoda a že se dětem prostě líbila oranžová barva.
Bohužel, čím blíže jsme k restauraci, tím oranžových balónků přibývá. Natálka má radost a křičí: "Balónek, balónek!"

Varování druhé - vesty
Těsně před restaurací se objevují první lidé v oranžovém oblečení. Bohužel nejde o zaměstnace uklízející silnice. Navíc nás u vchodu vítá transparent "ČSSD Praha 4".

Říkám si, jak je možné, že se dnes pro politický boj zneužívají už i Čarodějnice, a přemýšlím, zda mám chodit dovnitř.
Při pohledu na Natálku je jasno - jdeme dovnitř.

Všude jsou oranžové balónky, oranžové vesty a atmosféru podbarvují Maxíci. Vidím, že pivo si dneska nedám, protože fronta u výčepu přesahuje míru pro mne únosnou. Snad bude alespoň pěkný oheň!
Pořadatel oznamuje, že oheň bude zapálen v sedm hodin. Sláva! To je za pět minut, možná ani nezmokneme.
Pět minut po sedmé se již z davu ozývá: "Oheň, oheň!"
Pořadatel sděluje, že čekáme na důležitou osobu a že si máme zatím zatančit.
Kolem čtvrt na osm nespokojenost pozvolna narůstá. Od stolů, kde nejsou ani balónky ani vesty, se ozývají hanlivé poznámky a pískot. Menší děti jsou zmatené, větší se celkem dobře baví. Pořadatel se opět omlouvá, že je v Praze zácpa a že očekávaná Osobnost toho má hodně. Kolem půl osmé jsou nervózní už i lidé s oranžovými balónky. Začíná poprchávat.

Po půl se lehce hádáme se ženou, protože stále opakuji, že je neslušné nechat čekat děti a kazit jim radost, kvůli sběru politických bodů. Ona mi tvrdí, že radost Natálce kazím já, protože vidí, že jsem naštvaný. Jde vlastně o spor zásadní. Kdo za to může? Kdo ukradl Natálce Čarodějnice? ČSSD, která si je nabarvila na oranžovo, nebo já,  protože mi připadá jako neskutečná drzost, když někdo (kdokoli) zneužije příležitost, kdy se lidé přirozeně setkávají, pro svoje potřeby? Po chvíli oba vidíme, že se neshodneme, a tak hádku kvůli Natálce opouštíme. "Podívej, to je pěkný balónek!", má radost.

Najednou se dav před vatrou rozestupuje a opravdu, nedělali si legraci - přichází sám předseda.
Od stolu nedaleko nás se ozývá pískot a křik: "Fuuuj!".
Ochranka: "Co děláš? Debile!"
Od stolu: "Co mi tykáš?"
Ochranka: "Vypadni, hovado, když se ti to nelíbí!"
Od stolu: "To je veřejný místo a ..."
Vše přehlušuje pořadatel z reproduktorů: "Tak jdeme do toho, děti, už jste se dočkali. Udělejte místo kolem ohně!"

Žádná omluva za zpoždění, žádné vysvětlení. Přišel, zapálil, odešel. Odškrtl si jedno místo v seznamu - bezohledně, arogantně.
Jen co zmizel, odplouvá i oranžová záplava. Zůstávají jen neoranžové stoly a pár balónků ve větvích stromů. O Čarodějnice tedy opravdu nešlo.
Odcházíme také. Cestou domů mlčíme. Přemýšlím, jakou barvu bude mít letos Ježíšek.

A jakou barvu měly vaše Čarodějnice?

Petr Šmíd