Novináři

Jedu a naráz ležím na betoně.Zkoumám svůj stav.. No, ještě není po mě.

Nemohu vstát, ač po tom toužím,
hlava říká „Dělej!“, ale nohy neslouží.
Přivírám oči a pomalu se loučím,
když plno lidí se kolem mě shloučí.
Jsem potěšena tolika záchranáři.
Dochází mi, že to nejsou sanitáři.
Zítra budu tištěna na všech titulních stranách
palcovými titulky „SMRT TÉMĚŘ ON-LINE.
BYL TO NÁRAZ NEPOCHYBNĚ PRUDKÝ,
OD REPORTÉRŮ MÁME EXKLUSIVNÍ FOTKY.“
Zavírám oči a ještě naposledy
vyslovuji přání všem okolo tady.
„Až budete mít sami na kahánku,
ať vás místo pomoci zvěční,
Na památku.“
Ještě jednou děkuji a přeji pěkný den,
Stanislava Kočová