Každé ráno v pracovním týdnu jde o ten samý kolotoč-obstarat sebe, pak muže pak děti a....vše se děje takřka v posvátném řádu a tak ubíhá den za dnem...zná to většina z nás.
Avšak jedno ráno bylo jiné...opět jsem budila dcerku do školy, poslala do koupelny,pomohla obléknout a když jsem jí po snídani česala vlásky najednou se otočila a upřela na mě ty nebesky modré dětské oči pak vzala mou tvář do svých ručiček a řekla: "Maminko a musím do školy? "Strašně mě to zarazilo, má dcera je v první třídě, moc se těšila, pečlivě vybírala tašku, penál,psací potřeby...prostě chtěla sama být dokonale připravená na ten Veliký Okamžik v jejím životě, kdy se stane školačkou.
I já i manžel jsme se moc těšili a celé 3 měsíce co "už" navštěvuje základní školu nám dělá radost, je svědomitá, pečlivá a řekla bych až urputná co se hodnocení týká (věřte nebo ne...až mi s tím někdy leze na nervy) ale samozřejmě jsme pyšní a holčinku chválíme a chválíme...
"Musíš do školy broučku, jsi moje chytrá hlavička.....stalo se tam něco? Neubližuje Ti nikdo? "má holčička mě pozorovala těma bezelstnýma dětskýma očima a pak řekla: "Učitelka pořád řve" a mě začalo svítat...Paní učitelka, ke které děti vzhlíží jak k samotnému Ježíšku, paní učitelka co se tváří jak matka Tereza, paní učitelka která nám na první rodičovské schůzce kladla na srdce moudra o shovívavosti a trpělivosti ke svým ratolestem....řve na malé prvňáčky jak pošahaná hysterka.
Vždy jsem si přála aby má dcera měla co nejdéle to nadšení a dětské natěšení do školy, aby jí po pár měsících škola nezhořkla a ne znechutila se, ať kvůli brzkému vstávání, učení, nebo díky spolužákům....ale to všechno je v pohodě, bohužel člověk s kterým má dcera tráví dopoledne a někdy i odpoledne v družině je cholerický magor. A mě zákonitě napadlo co s tím? Za ředitelkou nemůžu,protože je jedna ruka s choleričkou, a zástupkyně je sice v pohodě, ale příliš mladá a bojící se o teplé místečko a tak nemám moc šancí jak tuhle situaci vyřešit, tak pořád přemýšlím co s tím...mám kamarádku, je velmi chytrá a přímá když jsem jí celou situaci popsala, tak mi na to řekla "Dej jí přes držku, ať se soudružka vzpamatuje...
Víte že trefila do černého, přes držku jsem jí nedala, ale narovinu jsem jí řekla, že má manýry komunistických soudružek, které nás mlátili i za to, že jsme neměli nalinkované okraje v sešitu na Občanskou výchvu, řekla jsem jí, že lituji toho že nemám výběru a má dcera prostě musí navštěvovat tuto školu a že si nepřeji aby na mou dceru byť zvyšovala hlas.
Myslím že by měli učitelé povinně procházet psychologickými testy a uměle vytvořenými zátěžovými situacemi, jak jinak zjistit že kromě kvalifikace nejsou magoři, úchyláci nebo pošahané hysterky?
Všem laskavým a dobrým učitelům co mají svatou trpělivost a děti i v dospělosti na ně budou s láskou vzpomínat se omlouvám a přeji jen to nej....
Lenka Honsová
