Václav Klaus byl jedním z důvodů, proč jsem se v roce 1990 nadšeně pustil do podnikání. Čišela z něj snaha změnit věci k lepšímu, hltal jsem jeho veřejná vystoupení, účastnil jsem se diskusních fór na Žofíně. Měl jsem radost, že se do vrcholové politiky dostal inteligentní a pragmatický člověk. V mé oblibě neklesl ani poté, co jej mnozí začali obviňovat z neúspěchu kuponové privatizace.
S odstupem času si myslím, že privatizace žádné úspěšné řešení neměla. Byl to vlastně pokus převést zoologickou zahradu k přirozenému přírodnímu životu bez toho, aby krvelačné šelmy (vlastní i ty z okolních lesů) sežraly rozespalé býložravce vypuštěné z klecí. Kvůli průběhu privatizace se stalo, že jsem se několik prvních let styděl říkat nahlas, jaké mám povolání. Slovo podnikatel bylo synonymem pro zloděje, lháře a tuneláře. Veřejným míněním hýbaly kauzy Kožený, Stehlík a Soudek. Naproti tomu politici vzešlí ze sametové revoluce měli respekt, důvěru a úctu.
Poté, co se Klaus stal premiérem, dostal jsem se na jedno z jeho setkání s podnikateli. Z velké většiny se ale jednalo o kapitány dřívějších státních podniků.
Dodnes si vybavuji, s jakou naivitou po něm chtěli, ať udělá něco, aby se prodávaly jejich výrobky. Měl jsem dojem, že si jej spletli se Santa Clausem. Trpělivě a jasně jim vysvětloval, že opravdu skončila éra pětiletých plánů a obchod musí řídit trh, nikoliv stát.
Oceňoval jsem, že se nedal zviklat k nesmyslným záchranným akcím pro potápějící se kolosy. Na druhou stranu mě ale štvalo, že se začínající podnikatelé nedočkali vůbec žádné podpory, zatímco investoři ze zahraničí dostávali výrazné daňové prázdniny (po jejich skončení často Česko opustili). Tenkrát jsem začal pochybovat, zda svá slova o rovných příležitostech v podnikání myslel vážně. Paradoxem je, že úplně první drobnou pomoc od státu (příspěvek na zahraniční výstavu) naše firma dostala až za vlády Miloše Zemana. Ještě před tím však moje sympatie ke Klausovi značně ochladly.
V roce 1997 jsme otevírali nově postavený závod a já si troufl pana premiéra pozvat. K mé radosti jeho kancelář návštěvu potvrdila. Přijeli asistenti a začali projednávat detaily. Kromě jiného s sebou přivezli krabice vlaječek ODS a fotografií Václava Klause. Instrukce zněly jasně – zaměstnanci mají mávat modrými vlaječkami a tu a tam by některý z nich měl požádat pana profesora o podpis jeho fotografie – má prý to rád. Nechtěl jsem věřit vlastním uším a cítil se zahnaný do kouta.
Nakonec jsem zbaběle změnil termín otevření budovy tak, aby kolidoval s cestou premiéra do zahraničí. Následně jsem si začal uvědomovat, že se zapálený průkopník ekonomických reforem postupně změnil na samolibého politika. Bylo to smutné rozčarování.
Jsem rád, že po dvaceti letech přestalo být v Česku označení podnikatel nadávkou. Jen škoda, že tuto úlohu převzalo slovo politik. Svým dílem k tomu bohužel přispěli i ti, kteří po revoluci pro naši zemi udělali mnoho dobrého, ale politická moc a sláva jim později stouply do hlavy.
***
„Zapálený průkopník ekonomických reforem se postupně změnil na samolibého politika. Je to pro mě rozčarování.“
Dalibor Dědek, majitel firmy se zabezpečovací technikou Jablotron
***
Další texty a fotografie k narozeninám Václava Klause
najdete v sobotu 18. června v příloze Víkend DNES.
