Můžeme mít lepšího spojence než Spojené státy?

Během prezidentování Geroge W. Bushe se u nás stalo slovo antiamerikanismus hodně skloňovaným pojmem. Už se nezmiňovalo nejen mezi levicovými intelektuály, ale svoje antipatie vůči Spojeným státům vyjadřovala celá řada lidí. Vadila jim agresivní zahraniční politika zosobněná zejména válkou v Iráku. Já jsem o těchto věcech v souvislosti s návštěvou nového amerického prezidenta Obamy uvažoval a došel jsem k názoru, že nám sice na Američanech může řada věcí vadit, ale stále jsou to ti nejlepší spojenci, jaké můžeme mít.

V historii vždy určovaly hlavní směr dějin mocné státy. Do 20. století se nejmocnější státy nacházely Evropě. Dvě světové války ale nemohly Evropu zanechat bez následků a roli ústřední světové mocnosti převzala Amerika. Určité období si Spojené státy sice zdatně konkurovaly se Sovětským svazem, 80. léta však ukázala, že z ekonomického hlediska souboj nebyl ani zdaleka vyrovnaný. Evropa se mezitím dokázala opět postavit na nohy, ale jak ekonomicky, tak co se týče vlivu na zahraniční politiku, se stále Spojeným státům nemůže rovnat.

A co my v naší malé české kotlině? Kam až naše historie sahá, byli jsme vždy značně závislí na svém okolí. Na prstech jedné ruky by se dali spočítat čeští státníci, kteří dokázali významnou měrou ovlivnit zahraniční dění. Po většinu času jsme museli čekat, co naši větší sousedé upečou. Naše negativní zkušenost s Habsburskou monarchií a nedávným područím Sovětského svazu nás vede k ostražitosti vůči mocným státům. Je tato ostražitost na místě i vůči Spojeným státům?

Do jisté míry ano. Je spousta věcí, které nám na nich nemusí sedět. Spojené státy se například rozhodly ve svém tažení proti terorismu jít cestou zvyšování bezpečnostních opatření na úkor omezení některých osobních svobod. Jen si vzpomeňte jak se změnily prohlídky na letištích. Osobně si nemyslím, že byl tenhle krok nejšťastnější. Beru to tak trošku jako malé vítězství teroristů, kterým se podařilo okrást zejména Američany o část soukromí, na kterou podle mne mají právo. Nemyslím si, že u nás bychom se měli vydávat podobnou cestou.

To a další podobné věci jsou ale jen "maličkosti". Podstatné je si uvědomit, jaké jiné možnosti se nám kromě Spojených států nabízí. Ať máme totiž vůči Americe jakékoliv námitky, musíme uznat, že je to demokratický stát, vyznávající hodnoty, které jsou těm našim velmi blízko, neboť vycházejí ze stejného základu. Byli bychom radši, kdyby svět řídilo Rusko s jeho svérázným postojem k demokracii? Nebo snad nějaká muslimská země? Nebo Čína? Opravdu si myslíte, že pod vedením nějaké takové země by se nám žilo lépe? Někteří možná namítnou, že by to nemusel být nikdo, že by si státy mohly vládnout samy, historie ale ukazuje, že takhle to v praxi moc nefunguje (zvlášť dnes v době globalizované společnosti). Budu radši, když bude světu šéfovat americký prezident, kontrolovaný demokraticky zvoleným Kongresem, než třeba ten ruský, který má pod palcem Dumu, zvolenou ve volbách, kde opozice moc šancí nedostává.

Pavel Starý