Mladík chtěl zkusit, zda dokáže zabít jako ve filmu

Přijdu domů a otevřu noviny. Otevřu idnes.cz. Když jsem se prokousala přes ministra Drobila, zaujal mě titulek – Mladík chtěl zkusit, zda dokáže zabít jako ve filmu.  Dostal osmnáct let.

Zajímalo mě, kolik mu je. Osmnáct let. To mi není moc vzdálen, ale nemyslím si, že až budu chtít zkusit, zda něco DOKÁŽU, půjdu vraždit. Hold je asi každý jiný. V osmnácti můžeme dokázat spoustu věcí, ale ve prospěch nás všech doufám, že minium osmnáctiletých dokáže vraždit.

Mladíka k tomuto pokusu vedl film. Taky jsem viděla spoustu filmů s mrtvolami a vraždami a hrála hry, kde krev stříkal po zdech. Stále ale nenabývám dojmu, že to chci zkusit, natož to udělat.
Byť byla mladíkova osobnostní zralost odhadnuta na dvanáct až třináct let, není to omluvou pro hrůzný čin, který spáchal.

Hlídala jsem desetileté děvče. Častokrát jsem si říkala, že není normální, ale ani méně osobnostně vyspělá holka, než pachatele odhadli, se mě nepokusila uškrtit vodítkem na psa. Přestože mě neměla dvakrát v lásce.

O to víc je zarážející, že mladý pachatel zvažoval svůj pokus uskutečnit na vlastních prarodičích. Zvažoval prarodiče, uskutečnil kamarádku. Do teď jsem měla za to, že se pod tímto slovem skrývají jisté sympatie, které jdou opačným směrem, než pocity vedoucí k tomu, abych přetáhla někoho notebookem po hlavě a pak jej pobodala nůžkami.

Mladíkovi je osmnáct let a já věřím, že po celou tuto dobu se jeho rodiče snažili z něj vychovat dobrého člověka. Jen mi není jasné, kde vzal mladík dojem, že může vyzkoušet vraždu. Ano, musíme se hodně učit a získat spoustu zkušeností po vlastních pokusech, ať už úspěšných či neúspěšných. Ale žijeme ve společnosti, která nám vštěpuje jisté zásady a zvyklosti, mezi něž zkoušení vraždy nepatří, ať úspěšné či neúspěšné. Není to totiž jako ve filmu.

Kateřina Rumlová