Mít nebo nemít děti?

Před nedávnem jsem četla článek, že stále více žen nechce mít děti. Já děti vždycky chtěla a toho mého broučka bych za nic na světě nevyměnila.

Na druhou stranu plně chápu i ty, které děti nechtějíi, necítí se na to být mámou, chtějí mít svoji kariéru a děti jim říkají jenom to, že jsou to, jak říká moje kamarádka „takové malé příšerky s věčně špinavýma rukama a pusama“
 Jako máma čtyřletého raubíře vím, že to není vždycky procházka růžovou zahradou. Ano mám chuť ho občas přetrhnout jako hada nebo ohnout přes koleno, občas mám pocit, že jestli ještě jednou uslyším „mamíííí“ tak mě rovnou odvezou k Dr. Chocholouškovi. Se sklenkou vína a knížkou si vychutnávám každý volný večer, kdy je doma ticho. Ale všechny starosti a zlobení jsou zapomenuty ve chvíli, kdy se mi můj brouček stulí do klubíčka na klíně dá mi pusinku a řekne „mami dlbej mi zádíčka, já tě mám tak láád“ položí hlavičku a usne. Já pak jen sedím drbu a hladím zádíčka a všechny lumpárny jsou zapomenuty. Jsem pyšná na  každou novou básničku, na roztřesený podpis na obrázku, který je jenom pro mě namalován. Podporuji a chválím, rozčiluji se a křičím, není jednoduché být mámou, nemáte na to školu ani zkoušku na nečisto, musíte se řídit jen svým vlastním srdcem a mít pořádný kopec trpělivosti. Takže pokud by se mě někdo teď zeptal jestli chci mít děti, bez zaváhání odpovím ano, s nikým jiným si nezažijete tolik legrace, tolik trapasů, tolik strachu a bezesných nocí, tolik lásky a pusinek a hlavně radosti. Bez nich by byl můj život strašně nudný:-))

Majka Jordánová