Ministr kultury chyběl

Proč nebyl ve čtvrtek na Staroměstském náměstí na manifestaci za stavbu budovy Národní knihovny na Letné ministr kultury

     Za normální situace by samozřejmě zodpovědný ministr kultury stál v čele hnutí za realizaci Kaplického projektu budovy Národní knihovny na Letné. Ministerstvo kultury totiž není obyčejným administrativním úřadem, jeho posláním je a měla by být cílevědomá péče o  r o z v o j národní kultury – u nás však sotva zvládá ú d r ž b u  stávajícího stavu. Má-li se řešit problém, jsou možné dva úřední přístupy: všemožně hledat proč to nejde nebo jak by to šlo. Bohužel převládá ten první – i u ministra. Tak se hledají dílčí problémy: legislativně-právní, nedostatky a chyby v práci vysoce odborné mezinárodní komise výběrového řízení, důvody finanční atd. Nezodpovědný a neschopný ministr pláče, že nemůže nic dělat, protože má jen 200 milionů a stavba bude stát 400 a tak jediný jeho konkrétní čin je odvolání ředitele Národní knihovny – snad za to, že nemá kam ukládat knihy, což nezvládl. Zatímco stejně nezodpovědný, ale schopný primátor údajně už vydal 100 milionů na přípravu olympiády, která v Praze snad bude nebo také třeba ne „už“ v roce 2020. Já věřím a nic proti tomu nemám, že se jednou uskuteční, i když třeba později a snad i díky smělému postoji primátora Béma. Teď však jde o aktuální d n e š n í   p r i o r i t y ! Buď tu budovu potřebujeme nebo ne a NK ji přímo existenčně potřebuje a tak není o čem hovořit. U nás zodpovědní – v této otázce nejvyšší státní představitelé – úporně hledají dílčí překážky a potíže a přehlížejí  p o d s t a t u proč právě tu knihovnu  m u s í m e  postavit. A ta tkví v tom, že to jsme povinni a dlužni příštím generacím. Není to moje myšlenka, vnukl mi ji Jan Werich podnětnou definicí právě středověku: „Středověk je střed mezi začátkem, který ani přesně neznáme a dneškem a protože čas plyne dál, i středověk se posunuje a tak i naše doba bude jednou z hlediska příštích generací středověkem.
     Za památkovou péči má nejvyšší státní odpovědnost ministr kultury. A pohled na památky by měl být zaměřen nejen do minulosti, nýbrž  i k dnešku a do budoucna, protože  j e n   m y  d n e s můžeme a musíme stavět budoucí historické památky. To co dělá ve světovém měřítku Prahu Prahou – kromě malebné polohy s pahorky a stráněmi lemujícími tok Vltavy – to je bohatství architektonických památek, které jsme zdědili od svých předchůdců a toto  d ě d i c t v í  n á s  z a v a z u j e , abychom ho i my v návaznosti obohacovali o nejlepší současné architektonické výtvory a výdobytky naší epochy. Je to povinnost vůči příštím generacím, aby si Praha i v budoucnu udržela ve světovém měřítku svoji úroveň.

     To je  p o d s t a t a  proč  m u s í  být realizován Kaplického projekt budovy Národní knihovny na Letné. A ideální by to bylo přímo na místě bývalé Stalinovy sochy, kde by nejen tvořila jakousi dominantu letenské pláně (za chybějící sochu) a pandán k pavilonu ze světové výstavy a obohatila by vedle Hradčan na dalším úseku panorama Prahy, nehledě k tomu, že  by odtud měl krásný výhled na své hlavní město pan prezident, až by byl přikován k bagru.

     Jinak ovšem ponechávám stranou nesmyslné výroky člověka, jehož hlavní argument a největší síla spočívá v tom, že sám o sobě skromně prohlašuje, že je vzdělaný a nadaný. Já bych mu doporučil, aby on si na hodně nudné předměstí přemístil Národní galerii, ale nemohu, protože jako první bych byl proti tomu.Stejně tak přecházím i nepatřičný nešťastný výrok prezidenta, i když právě on odstartoval krkolomný veletoč primátora a ministra kultury. Ale s tím se musí oni sami vyrovnat do jaké situace se tak dostali v očích národa. Protože národ – to jsou občané, zatímco politici, byť demokraticky zvolení, představují pouze státní moc, v daném případě navíc arogantní. Mňačkovo Jak chutná moc platilo v dějinách za všech režimů a zřejmě platí i dnes. On však vedle státu existuje i ten národ, který ale politiky zřejmě nezajímá, protože vše měří pouze bohatstvím, bohužel jen finančním, nikoli kulturním. Proto jim tak nevadí, že ve všech negativních společenských ukazatelích jsme v Evropě na jednom z předních míst.

     Dějiny nás rovněž přesvědčují, že u uměleckého díla nezáleží na tom, jestli se komu líbí či nelíbí, protože jeho podstatou je především nápad, nosná myšlenka a profesionální gramotnost. A to – byť někdy složitě – čas prověří a po zásluze ocení.

     Proto nepochybuji o tom, že Kaplického budova Národní knihovny na Letné stát bude. Kdyby takový přístup jako má ministr kultury a primátor měli naši moudří předkové, sotva bychom dnes měli v Praze architektonické bohatství, které ve světě dělá Prahu Prahou. A čím jsme k němu přispěli ve 20. století – snad jen Tančícím domem – a čím ho obohatíme v 21. století?.

     A když už jsem do toho … šlápl, rád bych se ještě zeptal ministra kultury i pana primátora, jestli si uvědomují, že Praha je jedním z posledních větších měst, které dosud nemá skutečnou koncertní síň. Zde není čas a místo to konkrétné rozebírat, ale chtěl bych připomenout, že už v polovině osmdesátých let minulého století se na ministerstvu kultury připravovaly koncepce pro koncertní síń s úvahou, že by měla stát na Náměstí republiky, kde nyní stojí Paladium.Někteří podnikatelé byli čipernější.

                                                                                          Cyril Polách