Milióny, utopené v předvolebních billboardech

Jistě jste si toho všimli všichni. Jsou na každém rohu, na každém druhém billboardu, v každých novinách i časopisech, které jsem si za poslední dva týdny koupil nebo přečetl. Jsou zkrátka všude a nelze se jim vyhnout. Mám je dokonce i ve své schránce a to i přesto, že jsem na schránce výslovně uvedl, že si nepřeji dostávat reklamní letáky.

A o kom je řeč? O předvolebních plakátech, reklamách a letácích. Koukají z nich tváře známé, ale dost často také lidé, o kterých jsem v životě neslyšel a pochybuji, že o nich po volbách ještě uslyším. 
Jedu například po dálnici a z billboardu se na mě usmívají 4 politici ze strany EDS. Všichni vypadají šťastně a spokojeně. Fotka jako vystřižená z rodinného alba, která má navodit atmosféru, že jsou všichni naprosto v pohodě a že oni jsou ti praví pro evropský parlament. Jejich zvolením se jistě hned všechno změní a všichni se budeme mít lépe. Zcela jistě mají mimo jiné i recept na světovou krizi.
\ 
Nebo jiný příklad. Z billboardu jsem například zjistil, že celá Praha miluje Andreu. No, co na to říct? Já Andreu vůbec neznám, natož, abych ji miloval. A jen proto, že má na plakátu hluboký výstřih, ji přece milovat nezačnu. Proč bych jí měl dávat svůj preferenční hlas? Jen proto, že má na plakátu heslo "Naše nezadlužená budoucnost"? Co tím může myslet? Nezadlužená budoucnost celé země? A jak to chce proboha dokázat při těch miliardových deficitech? Doplatí to snad ze svého? Je tedy zřejmé, že nás všechny asi neoddluží. Takže jak mohla myslet to heslo? Napadá vás něco? Co třeba "Naše nezadlužená budoucnost - pro moji rodinu" Splnit toto heslo by se jí při platu evropského poslance asi podařilo. Proto ji mám zvolit do parlamentu?

A co další příklad? Obličej politika přes celou plochu plakátu a vedle heslo "Jiná Evropa je možná!" Tento politik nic neslibuje, jen nás informuje o tom, že je vlastně všechno možné. Budete ho proto volit? Zapůsobil snad on nebo jeho heslo na vás?

Příkladů by se našlo i více, asi ale nemá smysl se dál rozepisovat. Ano, přiznávám se, vadí mi tyto reklamy. Štve mě, jak se nám najednou politici vtírají do přízně a jak mi neustále cpou do hlavy ta prázdná a nic neříkající předvolební hesla. Volit někoho takového na základě obličeje a hesla mi přijde nerozumné. 

Politici by se měli dostat do povědomí lidí svými činy. Člověk by si měl zamyslet a říct si: budu volit politika XY, protože už pro společnost udělal mnoho dobrých věcí. Budu ho volit, protože vím, co od něj můžu čekat a protože jeho názory jsou stejné s mými.

Teď se politici můžou přetrhnout, aby byli mezi lidmi, naslouchají jim, slibují nemožné a jsou všichni velmi milí. A až budou zvoleni do parlamentu? No, to už na vás nebudou mít čas, protože budou velmi zaneprázdněni prací, jejich sliby vychladnou a vy na ně pomalu zapomenete. Připomenou se vám opět před dalšími volbami, kdy opět začnou naslouchat a slibovat.

K volebním urnám půjdeme každý sám za sebe a každý si můžeme hlasovat podle svého. Nechci nikomu říkat, koho volit. Jen je dobré se zamyslet nad tím, jestli nad našimi osudy mají rozhodovat politici, kteří nebyli schopni se prosadit. Proto teď utrácejí statisíce a milióny za billboardy a reklamy.
Až půjdete volit, věřím, že odevzdáte svůj hlas s rozumem a že si sami pro sebe dokážete odůvodnit, proč jste volili tak, jak jste volili. Rozhodujete přece o svém osudu. A tady jde legrace stranou.


Autor: Jiří Irimičuk