Má policie pro občana smysl?

Slyšel jsem povídání pana Martina Fendrycha o tom, že policie tak nějak nemá pro občana smysl. Tak nějak mne to rozčílilo.

Zkouška, pokoušení první. Nasál jsem rozumy a rozhodl jsem se, že to teda taky zkusím. Není to moc dlouhý?(asi jo) Přináší to něco nového?(prudce didaktické účinky zaručeny) Pobaví to? (snad se někdo alespoň ušklíbne) Uvidíme. Fakt jsem se dlouho osměloval.

Loni v prosinci jsem si pořídil zdravotní komplikaci. Lékaři a záchranáři pražské „rychlé“ a zejména lékaři a personál (nerad bych někoho vynechal, jsem všem velmi, velmi vděčný) pražského IKEM mne udrželi při životě a v rámci možností opravili.Od té doby jsem šel do sebe. Přestal jsem kouřit. Chodím všude pěšky. Nejezdím výtahem. Bůček jsem nahradil jogurty a zeleninou.  Snažím se nerozčilovat! Celkem se mi to daří. Většinou. Někdy ne.

Takové jedno někdy se odehrálo 23. srpna 2010. To jsem slyšel ČRo 1 Radiožurnál, sentence pana Martina Fendrycha, komentátora časopisu Týden na téma cca.: „ Jak najít úspory u Policie ČR jinde a jinak, než hodlá Radek John.“ Tedy ne, že bych souhlas s tím, kde finance hodlá vynalézt pan ministr. Nebo jeho řídící orgán (jasně, orgán poradní, myslím tu komis).

1. Napsal bych:„ Martine Fendrychu, komentátore časopisu Týden! Vaše tvrzení je třeba rozcupovat, zničit a utlouct fakty. Ráz na ráz! Teď a tady!“ Ale přeci nebudu patetický nebo dokonce hysterický. Prostě napíšu, že se mi ty sentence zkrátka a dobře nelíbí.

Podle komentáře měl ministr John (když už policisty rovnou nevyhodí) najít odvahu a šáhnout na takzvané výsluhy. Tady se mělo škrtat, protože výsluhy jsou nefér vůči mnoha ostatním skupinám obyvatel. Například zdravotním sestrám, učitelům a tak dále. Vůči nim jsou výsluhy nerovnost.

Jistě není sporu o tom, že existuje spousta velmi náročných profesí. Na rozdíl od ostatních skupin obyvatel však liší příslušníky bezpečnostních sborů (nejen policisty), tedy ty, na které se vztahuje zákon o služebním poměru, komplex povinností a omezení. Tento komplex, vedle např. rizik a rychlé opotřebovanosti, kompenzuje stát, po l5-ti letech trvání služebního poměru, příspěvkem za službu, tj. tzv. výsluhou. Příslušníci bezpečnostních sborů, na rozdíl např. od zdravotních sester, učitelů a tak dále, jsou omezeni na některých právech jinak garantovaných tzv. Listinou. Nemají právo petiční. Nemají právo na stávku. Nesmějí být členy žádné politické strany ani hnutí ani vykonávat činnost v jejich prospěch (zpravodajci nesmějí být ani členy odborů). Nesmějí podnikat. Nesmějí vykonávat ani jinou výdělečnou činnost. Naopak se musí chovat i v době mimo službu tak, aby nepoškodili dobré jméno "svého"bezpečnostního sboru. I mimo službu musí policista provést služební zákrok nebo služební úkon. Pod hrozbou kázeňských, nebo dokonce trestních sankcí. Pro případy excesů jsou ostatně ohroženi vyššími trestními sazbami. A tak dále. Na rozdíl od jiných skupin obyvatel. Žádná jiná profese nemá povinnost, po dobu trvání svého pracovního úvazku, při ochraně zájmů republiky, nasadit svůj život.

Vůči jiným skupinám obyvatel je tento komplex omezení a povinností nerovnost. Ale o těchto nerovnostech pan Martin Fendrych, zcela nerovně, nehovořil.

Konec konců, ono to tak s těmi kompenzacemi není jen u nás. Kdysi mi, příkladně, vyprávěla jedna paní vysokoškolská pedagožka, profesorka sociologie z Toronta (nebo možná z Montrealu, už si přesně nepamatuji), že v Kanadě je policistům finančně kompenzováno jejich sociální vyloučení. To si představte! Celosvětově uznávaní, respektovaní a autoritu budící, členové Královské kanadské jízdní (RCMP) a sociálně vyloučení. Prý s nimi nechce nikdo kamarádit. Prý se mimo práci stýkají jen sami mezi sebou.

Á propos. S paní profesorkou to vůbec bylo zábavné. Potkal jsem ji v roce prvním, nebo v roce druhém po VLSR (Velké Listopadové Sametové Revoluci). Ne že bych vládl kanaďanštinou, nebo jiným cizokrajným nářečím. Paní profesorka uměla česky, neb byla původem Češka (tedy cizinec, co je vlastně našinec). S rodiči emigrovala, resp. její rodiče s ní emigrovali v šedesátých nebo sedmdesátých letech. Paní profesorka, dáma středního věku, přicestovala obdivovat naši mladou demokracii. Rovnou z letiště odejela okolo půlnoci taxíkem na Václavák. Vystoupila u Koně a nasávala atmosféru. Stála u kulatého záhonu osázeného mimo zeleně i obrázky Pana Prezidenta, revolučními texty a trikolorou. Pamatujete? Stála tam, v němém úžasu a u vytržení okolo kruhu, spolu s dalšími turisty. A jak tak zvedla oči od záhonu, na protější straně si všimla pána, který se jí zahleděl přímo do očí. Zvláštním pohledem. Pomyslela si: „Kolik entuziasmu a revolučního nadšení je v tom pohledu!“  Pak se jí svezl pohled dolů a zjistila, že pán má mimo entuziasmu a revolučního nadšení ještě v ruce svého "zerektizovaného". Paní profesorce to přišlo velmi symbolické.

Dost ale vyprávěnek. Zpátky k argumentům.

Co dodat k tvrzení, že policie vlastně dnes již pro občany nefunguje. Dnes fungují vlastně jen vraždaři a policie pořád řeší ty závažné trestné činy týkající se zdraví a života. Pokud jde o ten majetek a o takové věci, tak každý občan ví, že tady ty velké kauzy zůstaly nevyřešeny. Ale prakticky vůbec se neobjasňují ani ty malé kauzy. Vykradený byt, vykradené auto, ukradené auto, prostě tohle má strašně nízkou objasněnost a ta policie, jakoby pro občana prakticky nemá žádný smysl. U všech radů Vacátků, to jsou moudra. V podobě učesané také Týden, 30.08.2010, „Reforma policie? Pořiďte si kvér“ (bez odkazu, na www jsem to nenašel).

Trocha čísel. Roční průměr celkové kriminality v letech 1992 až 1997 činil cca. 381.OOO věcí (nejméně v roce 1992, cca. 345.OOO, nejvíce v roce 1997, cca. 404.000). Objasněno z nich bylo v průměru 37 % (nejméně v roce 1992, 31,4%, nejvíce v roce 1997, téměř 42%).

1. Proč zmiňuji právě léta 1992 až 1997? V těchto letech byl, pan Martin Fendrych, pokud se nepletu, náměstkem ministra vnitra odpovědným za činnost policie. Ani v uvedených letech neměla policie, pro občana, tak nějak smysl?

V roce 2009 činila celková kriminalita asi 333.000 věcí. Objasněno z nich bylo cca 38 %. Došlo tedy k nějakým dramatickým změnám? Já myslím, že policie stále pro občana nějaký smysl má.

Pro zajímavost, aktuální statistiky kriminality zde.

Roman Wopat