Je to peklo. Zvláště teď na mateřský. Ženská řeší 8 věcí najednou: Došel jar – musím koupit. Jáně udělat mléko. Přitom odnáším do koše na prádlo špinavé ponožky, které jsem objevila v obýváku na křesle. S Tondou na záchod „A honem, mami!“.
Ponožky mimoděk někam odkládám, abych je tam s údivem za pár hodin našla. Jáni nedomíchané mléko odkládám též a běžím s Tondou na WC. Po výkonu a umytí rukou, které plyne k Tondově převléknutí, se marně snažím vzpomenout, co jsem to chtěla udělat. Jáni řev mi napoví, že má hlad a že jsem přece dělala to mléko. Na jar si vzpomenu až ho budu potřebovat. Nenapsala jsem si ho. No holt se dostal jen do krátkodobé paměti , kde zůstává pouze pár sekund. Nebyl čas ho uložit dál J Jak praví enyklopedie „Neschopnost vybavit si určitou informaci je způsobena tím, že nemůže být v paměti nalezena, protože nebyla používána a systematicky zařazena.“
Jar je informace, kterou jsem prostě nezařadila, protože můj mozek musel řešit jiná, v tu chvíli důležitější data. Je ale zajímavé jak si každý člověk zapamatuje nebo nepamatuje něco jiného.
Já si třeba nepamatuju lidské tváře. Několikrát se mi stalo, že jsem se k někomu blížila s napřaženou rukou a zvoláním „Ahoj, já jsem Olča!“ a on mi na to suše odpověděl „Já vím. Představovali jsme se v létě!“ Trapné. A ještě trapnější je, když už to tomu člověku udělám poněkolikáté. To už má právo se urazit. A bohužel i to se mi stalo. Naproti tomu „ohromuji“ znalostmi detailů o svých kamarádech jako „Johana má ráda polévky.“ , „Patrik má rád Sandru Bullock!“ nebo „Daniel nesnáší kmín.“, které jsou pro dotyčného možná milé, ale pro mne úplně nepoužitelné J
Můj známý, učitel dějepisu, má také problém zapamatovat si tváře. Ale on nemá tu odvahu to přiznat, takže doufá, že z rozhovoru pozná o koho jde. Ne vždy je tato metoda úspěšná. Strávil už pár milých večerů s lidmi, kteří ho znali, ale on je nikoliv a dodnes neví…J
Tuhle mi má kamarádka, houslistka, vyprávěla, že ona si nepamatuje některé své nákupy. Nemyslela tím, že doma s hrůzou koukala na novou blůzku a říkala si „Jak jsem si tohle mohla koupit?“ Povedlo se jí koupit si dvoje naprosto totožné plavky. V rozmezí půl roku. Ve stejném obchodě. A mít z obou ohromnou radost. Než teda zjistila, že má dvoje. Nebo své sestře k narozeninám dala 2 roky po sobě stejný Ladův obraz. Bylo jí pak líto, že sestra nemá radost J
Lidská paměť se dělí z několika hledisek – mimo jiné třeba podle charakteru zapamatování informace. Toto rozdělení není zcela striktní, všechny druhy paměti se vzájemně prolínají. A každý jedinec má některou silnější a některou slabší.
Sémantická paměť – fakta, data, encyklopedické znalosti (Tu má pan učitel dějepisu silnou)
Epizodická paměť – vázaná na čas a kontext, informace z vlastní minulosti (To je moje silná stránka, ale slabina kamarádky houslistky)
Implicitní paměť – vrozené a získané postupy – sport, hra na hudební nástroj (V tom je síla mé kamarádky houslistky)
Ikonická paměť – obrazy, tváře (pan učitel a já v tom plavem)
Jak jste na tom vy?
Olga Starostová
