Krize jako vábnička?

Opoziční ČSSD, doplňovaná komunisty i srandistou Štěchem, udělala přesně to, co se dalo čekat. Zkritizovala opatření navržená NERVem od hlavy až k patě. A vlastně – čekal někdo něco jiného?

Je bohužel nemocí tohoto národa, že preference opoziční strany stoupají, až na občasné výpadky, zarážejícím tempem. Ale ne díky dobrému programu ČSSD či KSČM. Pokud tedy za program nepovažujeme kritiku všeho, co současná vláda předloží. To je dle mého soudu velice málo na to, aby se dala použít slova „konstruktivní opozice“, kterou ohlásil Jiří Paroubek poté, co se uklidnil svým památným projevem po zveřejnění výsledků voleb v roce 2006. Opoziční ČSSD vsadila na populistická gesta, většinou nic neřešící a drahá, vsadila na důchodce, které chce přetáhnout komunistům, a také na závist. Nebo se dají návrhy prezentované touto stranou vysvětlit jiným, rozumným způsobem? Třinácté starobní důchody jsou pro naše starší spoluobčany jistě lákavé a zajistí ČSSD zajímavé množství hlasů ve volbách. Ale snad ani Bohuslav Sobotka, o jehož ekonomické erudovanosti si mnoho odborníků myslí své, nemůže věřit tomu, že důchodci obdaření tímto darem vyrazí do obchodů a roztočí spotřebu domácností takovým způsobem, že zmírní dopady globální ekonomické krize na ČR. Nebo že by jí rovnou zahnali Bohouši? Je to takové pastelkovné druhé (nebo spíše třetí) generace. Do stejné kategorie lze pak zahrnout i další návrhy nejsilnější opoziční strany, jako je zvýšení přídavku na dítě o stokorunu nebo přídavku na bydlení o trojnásobnou částku. Ovšem, když je možné koupit si voliče celkem spolehlivě za třicet korun, tak za sto už podlehne většina, zřejmě…

Na vlnách populismu brnkajícího na struny závisti se pak veze návrh na zvýšení daně z příjmu pro tzv. horních deset tisíc. Tedy další nesystémový, nic neřešící krok, ale když já nemám nic, tak proč má mít on, že? A další hlasy jsou doma. V porovnání s miliardami, které v souvislosti s finanční a hospodářskou krizí létají vzduchem, je příjem z tohoto opatření spíše legrační.

Alespoň že je opozice soudná a uzná, že např. zrychlení odpisů je v tuto chvíli velmi dobré opatření a neprotestuje i proti tomuto. Kupodivu.

Ovšem zvýšení daně z příjmu právnických osob je jistě zajímavý počin, navrhovaný hlavní opoziční stranou. Zvýšení daní pro právnické osoby, které zaměstnávají velkou většinu příslušníků naší malé ekonomiky, je opatření v době krize naprosto nesmyslné a přímo pobízející ke zvýšení nezaměstnanosti. Zvláštní návrh od sociální demokracie, která dokáže jakékoliv téma převést na nebezpečí v podobě zvýšené nezaměstnanosti. Ale někde na ty třinácté důchody vzít musíme, že? Je jen škoda, že se opozice neubírá onou proklamovanou konstruktivní kritikou. Přeci jen, využívat hospodářské krize takovéhoto formátu ke své vlastní propagaci a to až nesmyslnými návrhy je ve své podstatě velice nebezpečné. Zvlášť ve spojení s třicetikorunovou cenovkou zavěšenou na uchu voliče.

Když se odvrátím zpět od opozice k NERVu, můžu konstatovat, že navrhovaná opatření jsou zajímavá a vzhledem k velikosti naší ekonomiky a její závislosti na okolním prostředí velice vhodně vybraná. Jestli budou i účinná, ukáže až čas. Naštěstí odborníci této rady, až překvapivě, nepodléhají tlaku lobbistů (alespoň podle prvních dojmů) a smetli ze stolu (jistě nestranné) opatření Martina Jahna na šrotovné. Naštěstí nevidí jediný důvod, proč bychom měli našimi daněmi podporovat německé, francouzské a další automobilky. Stačí, že naši západní sousedé podporují svými daněmi automobilky u nás.

Martin Hovorka