Ráno vstanu a napiji se fluoridované vody. Cestou do práce se nechám poprášit chemtrails a vezmu si deštník, kdyby přišla bouřka. Bouře vyvolaná H.A.R.P., samozřejmě.
V práci zkontroluji emaily, které mi lustruje NSA a přečtu si zprávy, jenž jsou všechny zkreslené v prospěch USA. Nevím, zda stále žiji v tom samém světě jako před několika lety. Navíc ten čas tak letí, zrychluje se, cítím to. Konspirace jsou všude. Přemýšlím, jestli se vše děje přirozeně, nebo vše řídí Ilumináti, Sionisté, CIA, nebo vláda utajované Dutozemě.
V práci přemýšlím o tuposti CIA, která ukradne letadlo nad Malajsií, zabije všechny cestující, zmrazí je a napustí formaldehydem. Za tři měsíce jej sestřelí nad Ukrajinou. Zaplatila jistě pár lidem, aby hráli truchlící příbuzné a řekne vládám všech zúčastněných států, že tu hru musí s nimi hrát, jinak bububu. Jsou tak hloupí, proč jednoduše nesestřelí jakékoliv jiné letadlo. Navíc nechají v letadle krevní plasmy a spousty léků. Nejde mi to do hlavy. Ale musí to být pravda, přece to viděla ta paní z vesnice a říkala, že některé mrtvoly byly cítit formaldehydem. V televizi říkali něco jiného, ale tam lžou, je to propaganda. Zlá propaganda. No nic, nebudu nad tím moc přemýšlet. Raději si zruším Facebook, neboť mě sledují. Každý můj krok i díky mobilnímu telefonu, vědí kde teď jsem.
Dívám se v práci na všechny ty ovce, pche nic nevědí a žijí si ten svůj spokojený život. Vůbec netuší, že nemají žádnou svobodu, že jsou v kleci a ovládají je jako loutky. Snad se jednou probudí a prozřou. Odejdu raději z práce dřív. Půjdu se projít do lesa. Jenom bacha na uměle modifikovaná klíšťata, nakažená boreliozou. Pustím si MP3, aby mi cesta lépe ubíhala. Začne hrát Eminem. Není to ten Eminem jako před lety. Je jiný. Temný. Je to jeho klon, který má ovlivňovat masy. Oni mění nepohodlné lidi za pohodlné, vypěstovali si i vlastního prezidenta. Zlí Američané. Ti co nafingovali přistání na měsíci, útok na Pearl Harbor, 11. září a v ateliérech si vytvořili Bin Ládina.
Oni neustále něco fingujou. Nic neplyne jak má, všechno je to hra, jejíž pravidla řídí oni. Vypustili do světa HIV a Ebolu, prasečí chřipku a SARS. Dřív přece lidi na žádné nemoci neumírali. Nebo jo? Nějak se mi ztrácí nitky v mé hlavě. Pršelo dříve více než teď, bouchaly sopky, bylo zemětřesení? Hledám houby v temném lese, je jich dnes méně nebo více? Myslím na svoji dceru, do jakého světa jsem ji to přivedl, proboha. Stát mě ji donutil očkovat. Všude chemie! Jo praděda byl z deseti dětí a pět z nich zemřelo. Počkat, to ještě očkování nebylo. Ne, les ve mě probouzí něco jiného, vyzařuje klid a bezpečí.
Chvíli se zamyslím. Co kdyby byl svět jednoduší, než si teď myslím. Proč se některé ty konspirace tak moc rozcházejí a mění se až do verzí, jenž vyvolávají úsměv na tvářích těch spokojených ovcí. Jsou přece postavené na nějakých jistých základech, ale promění se vždy ve směšnou hatmatilku. Že jsem si toho dřív nevšiml. Počkat. Co když, co když veškeré ty teorie, jenž jsou trnem v oku těm ovcím, co když jsou všechny uměle vymyšlené. Chtějí přeci, abychom žili ve strachu. Co když podporují ti mocní tyhle teorie a nebrání se proti nim. Hraje jim to do karet, dělá to z nich hybatele světových dějin. Tím, že z nich děláme nadlidi, tím jim vlastně chlácholíme jejich ega. Je to konspirace konspirací. Je to konspirace, co nás má udržet v šachu. Přitom nic z toho nemusí být pravda, ale tím že si myslíme, že je to pravda, tím se plní to, co oni chtějí. Bože přišel jsem na to. Ohnu se na zem a zvednu, středně velký pravý hřib plný radioaktivity a vložím ho do košíku. Přemýšlím, jak bude vypadat plný koš hřibů na ploše mého Facebooku, který jsem stále nezrušil.
David Nývlt
