Komunisté se vracejí na místo činu...aneb krátká paměť voličů

Po volebním debaklu, který ODS v nedávných krajských a senátních volbách utrpěla se formují krajské koalice. To by samo o sobě nebylo nic tak zvláštního, vlastně by šlo o zcela běžný a přirozený jev, pokud by nebyl předzvěstí možných černých zítřků politického vývoje v České republice.

Mám na mysli samozřejmě první velké vítězství neformálně vytvořené koalice KSČM – ČSSD a s tím související otevřená účast Komunistické strany na správě věcí veřejných v krajích. Nebuďme prosím lhostejní k takovým tendencím české politiky a nenechme se ukolébat výroky čelních představitelů ČSSD, že vlastně o žádnou účast na moci nejde, vždyť se podle nich jedná pouze o ideovou podporu menšinové vlády ČSSD a pokud se skutečně přizná podíl Komunistů na moci, ihned se argumentuje tím, že nebyla jiná cesta a vlastně za to vše můžou strany středové nebo ta doufejme stále ještě pravicová. Není tomu tak. Pro mne osobně není žádného rozdílu v tom, zda KSČM sedí v krajské koalici a podílí se tak přímo na moci, nebo zda podpoří menšinovou vládu Sociální demokracie a účastní se na moci jaksi „nepřímo“ nebo lépe vyjádřeno pro voliče méně viditelněji. Je třeba mít na paměti, že žádná podpora takové vlády není samoúčelná a už vůbec není zadarmo. Stojí za ní mnoho ústupků a pozic pro Komunistickou stranu.

  Nezavírejme tedy oči a nemávejme rukou nad fakty. Vždyť co je možné v kraji lze posléze realizovat i na úrovni vládní.A kdo z nás by chtěl Komunistickou stranu ve vládě? Zkusme si jen představit komunistického ministra vnitra, financí nebo spravedlnosti. Absurdní hypotéza nebo realita příštích sněmovních voleb? Namítnete ono staré známé Bohumínské usnesení zakazující Sociální demokracii spolupráci s Komunistickou stranou na vládní úrovni. Budete tvrdit, že přes něj nejede vlak. Nicméně strana, která se podělí o moc na úrovni kraje pro mne záruku nepředstavuje. Není pro ni žádným problémem v případě potřeby toto usnesení změnit, přijmout jiné nebo v horším případě za pomoci věhlasných právníků z řad ČSSD svérázným výkladem proti smyslu samotného dokumentu konstatovat úplný opak jeho znění.

  Můžeme argumentovat volebními výsledky. Vždyť komunisté a socialisté dostali mandát od voličů ve svobodných a demokratických volbách. Zdánlivě by tedy mělo být vše v naprostém pořádku. Po vyhraných volbách utvoří koalice a rozdělí si moc. Bohužel musím konstatovat, že paměť voličů je poměrně krátká. Vše zlé se poměrně rychle zapomíná a postoj k politice potažmo komu dáme svůj hlas u mnohých ovlivní medializované kauzy, podbízivá předvolební kampaň kupující si hlasy voličů za pomeranč, oranžovou růži nebo balení vitamínového preparátu. Nehledíme na politické programy, na práci, která za hejtmany v krajích stála, necháme se zkrátka a dobře lehce zmanipulovat mediální masáží. Jsme ochotni vyměnit třicetikorunový poplatek ve zdravotnictví za budoucnost a prosperitu této země. Politika nás tak nějak moc nezajímá, je pro nás dobrá tak akorát jako téma k výměně názorů nad sklenicí piva v oblíbené hospůdce. Bohužel historie už mnohokrát ukázala, jak zhoubné důsledky může takový nezájem voličů mít. Kdo všechno může v demokratických volbách dostat mandát a do jak hluboké krize zemi zavést.   

   Zvedněme zrak k aktuálnímu vývoji na české politické scéně a nebagatelizujme nastalou situaci. Skutečně se jedná o návrat komunistů k výkonné moci se vším co k tomu patří. Je poměrně naivní se dnes domnívat, jak to mnozí z nás činili v polistopadových letech, že Komunistická strana přirozeným vývojem vymizí z politické mapy, že její elektorát vymře nebo se sama zdiskredituje do té míry aby nepřesáhla 5% volební kvótu. Nestalo se tak za posledních 19 let a jak sami vidíme ještě dlouho se nic podobného nechystá.

                                                                                                        Stanislav Polena