Komunismus dnešní doby aneb nevěřím na vycinkanou demokracii

Tak koho? „Komouše“ v oranžové plíně,  nebo „menší zlo“ v modrém hávu? I taková může být úvaha toho, kdo jde k volbám. I takové mohou být myšlenky někoho, kdo už ztratil naději v malé strany a kdo se po bolestné zkušenosti se zelenými a jejich amatérskými přešlapy (vzpomeňme Džamilu, prznění vysokého školství, Kocába a další) rozloučil s třetí stranou na politickém poli České republiky.

Sledujeme-li boj Paroubek vs Topolánek aneb Dobře živený paša podporovaný státem vs Samostatný sportovec s touhou podnikat (ano, takto dnešní mladí vnímají levici a pravici, smiřte se s tím), stojí rozum stát nad tím, k čemu slouží prachy, které zaplatím za nové hadry a učebnice (ano, i z toho platím DPH!). K tomu, aby se tyto zářné prototypy handrkovaly prostřednictím billboardových kampaní a otravovaly nevinné kolemjdoucí.

A kdo za to může? Ti, co jdou vhodit „Modrý hlas“ ze setrvačnosti, protože „menší zlo“? V současné době vlastně ani nemáme možnost volby. Přece nepůjdeme volit „Balbínovu poetickou stranu“, což je sice sympaticky prdlý, ale nevyhodíme hlas do vzduchu, žejo... Nejsem pamětnice a ani nevím, že se říkalo „soudružko učitelko“. Byla jsem ve školce a měla jsem důležitější starosti (třeba jestli ty kostičky vydržej další náraz autíčkem), jediné, co si pamatuju, jsou modré trencle a jarmilky na tělák. Ale to, co vím, mi stačí k úvaze, že současná situace je stejná jak o dřív. Jen se dal o voličům v demokratickém oparu právo „na všechno kašlat“, takže k urnám (mimochodem skutečně trefný výraz) přijde míň lidí, ale možnost volby mají v podstatě stejnou.

S dnešní organizací Evropského parlamentu (odkladištěm Špidlů a jiných), zkorumpovaností těch, kteří by nám měli „pomáhat a chránit“, neuvěřitelným úpadkem mravů a neuměřeností „mocných“  si asi skutečně zasloužíme hrozbu, kterou pro nás jsou východní civilizace. Ať je to KLDR s atomem, Čína se svojí megalomanií, islám s džihádem či Egypt s touhou po vodě. 

Není mi ani pětadvacet, politickou situaci sleduju jen naservírovanou médii, studuju dvě fakulty Univerzity Karlovy, nevěřím na vycinkanou demokracii a „Vénu“ a s odkazem na časy antické přemýšlím nad tím, jestli si naše dekadentní civilizace skutečně nezaslouží nájezdy Tatarů...

Ema Machová