15. ledna 2009 byla odhalena v hale budovy Justus Lipsius v Bruselu plastika Davida Černého s názvem ENTROPA. Představuje silnou trubkovou mříží spojení alegorie jednotlivých států Evropské unie.
Plastika odhalená za účasti místopředsedy vlády země, předsedající tč. Evropské unii – Alexandra Vondry, a dalších oficiálních představitelů ČR i EU vzbudila obrovský zájem. Šlo totiž o velmi provokativní dílo. Bulharsko je na něm představeno v podobě tureckého záchodu, Slovensko jako uherský salám, Německo sítí dálnic nebezpečně připomínající hákový kříž...(ostatně dálnice začal v Německu ve velkém budovat právě Hitler).
Podíváme-li se na toto umělecké dílo pokud možno nezaujatým pohledem (tak jak by se na umění jistě hledět nemělo), jde o řemeslně a designem hluboce podprůměrnou plastiku – jakýsi kříženec mezi pouťovým kačerem Donaldem a vážně míněným uměleckým pokusem žáků prvního ročníku základní školy (bez praktického uměleckého nadání, jakým jsem byl například i já). Z hlediska ideově-myšlenkového jde o vcelku primitivní asociace na téma členské státy EU. Až na výjimky jde o asociace neinvenční, prvoplánové a tuctové, které nesvědčí o hlubším souznění s těmito zeměmi.
Zdá se, že hlavním a zřejmě jediným uměleckým záměrem bylo šokovat. Zde je namístě ptát se, koho může takováto plastika šokovat? Jistě ne průměrného žáka 5. třídy ZŠ, který si po příchodu ze školy vychutná v televizi svou pravidelnou dávku roztrhaných střev v dalším z akčních filmů Sylvestera Stallona. Jistě ne českého turistu, který je ze svých návštěv Bulharska na turecké záchody zvyklý. Jistě ne českou hospodyni, protože ta je na nevkus zvyklá ze svého obchodního domu.
Kdo zbývá? Snad jedině evropský diplomat. Citlivá distinguovaná osoba schovaná v rozsáhlých prostorách sídla EU v Bruselu či Evropského parlamentu ve Štrasburku. Za běžných okolností by se takovéto dílo jen velmi těžko dostávalo k jeho zrakům. Evropský diplomat není osoba, která by navštěvovala avantgardní galerie, kde lze nalézt kravské lejno zabalené do igelitu, či na bílou čtvrtku umělecky odložený kamen sebraný na poli za městem.
Výtvarník David Černý tak zvolil jedinou cestu, která mu to mohla umožnit – lež a podvod na české vládě (a tím i na náš všech za jejichž peníze vláda pracuje). Jedině tak se projekt ENTROPA mohla stát uměleckou prezentací, která dostala záštitu českého předsednictví EU, jedině tak se mohla dostat až do Bruselu a do sdělovacích prostředků.
Umělec se po omluvě za své lži dále obhajoval tím, že na instalaci nepoužil peníze daňových poplatníků, které od vlády dostal (a jež hodlá vrátit). Každý PR specialista však potvrdí, že hodnota, kterou Černý obdržel v podobě publicity a ohlasu v tisku – na úkor České republiky – je tak velká, že je jen těžko vyjádřitelná. A to vše za dílo, o kterém jsem přesvědčen, že by jej nekoupilo ani zastupitelstvo obce Plesná u Chebu.
Ministr Vondra i David Černý pak svorně mluvili o svobodě uměleckého vyjádření a projevu. Zcela souhlasím! To však neplatí v případě lží a podvodů. Neznám obsah smluv mezi českou vládou a Davidem Černým, ale prohlášení při otvírání instalace naznačují, že by měla být podána žaloba za podvod. Je-li tomu tak, nechápu, jak si mohou státní instituce dovolit ji nepodat. Že by se opět měřilo dvojím metrem – za běžný podvod žaloba, za „umělecký“ podvod popularita?
Jakub Kuldain
