Když se vám něco zasekne… aneb když dva dělají totéž

Je mnohem, MNOHEM příjemnější, pokud se vám to stane v Londýně. Osobně doporučuji k takovým událostem stanice metra Bayswater a Queensway, i když při minulém pobytu se mi výborně osvědčily i Lancaster Gate a Marble Arch. Naposledy jsem totiž měla vzácnou příležitost zažít v jednom dni "když dva dělají totéž, není to totéž", a to ve variantě "Londýn" a "Praha".

Neumím cestovat nalehko, a tak vybavena obrovským kufrem na kolečkách, na horní váhové hranici, kterou vám na letišti ještě odbaví, jsem vyrazila do Londýna. Po pěti dnech a opravdu mnoha knihkupectvích, parcích a fotografování vyvstala nutnost zakoupené knížky (zásadní problém váhy) dopravit zpět do vlasti.

Pohled do peněženky jasně vyloučil variantu taxi, takže jsem vyrazila na nejbližší stanici metra. Poněkud vynervovaně jsem se pokusila prorvat normálním turniketem, který - jak jsem si pozdě uvědomila - zcela jistě není určen na průchod s obrovským kufrem na kolečkách. Následovala zácpa (kufr neprojel), doprovázená značným pocením na mé straně. Zaměstnanec podzemky, který stál poblíž, se na mě rezignovaně usmál, zdvořile poukázal na to, že průchod pro velká zavazadla je jinde, můj kufr vysvobodil, projel s ním správným turniketem a na druhé straně mi popřál "hezký den, madam" bez jakékoli ironie. Jakkoliv jsem byla celá zkoprnělá, můj výsledný dojem byl, že mi chtěl opravdu pomoci, protože to je součást jeho práce, a nedělal si ze mě legraci ani nenaznačoval, že jsem slabomyslná. Kolikátá zašprcnutá jsem ten den už musela být, a přesto si zachoval úsměv a slušnost.

Shodou okolností jsem se ve velmi podobné situaci ocitla téhož dne odpoledne v pražském metru. Protože jsem už neměla sil vzpírat svoje těžkotonážní zavazadlo po schodech, nacpala jsem se do výtahu s ruční obsluhou. Je to takový ten výtah, kdy mačkáte tlačítko "nahoru" tak dlouho, dokud se nedomníváte že už "nahoře" jste. Když výtah "nahoře" zastavil, nešly otevřít dveře. Protože mi jako jediná další varianta připadala možnost sjet zase dolů, zamávala jsem raději na obsluhu nahoře, která seděla v kukani. Ano, paní přišla, dveře otevřela a vysvobodila mě - což o to. Bohužel když jsem se nadechla, abych jí poděkovala, bez pozdravu i pohledu mým směrem odešla, a z každého jejího kroku jsem četla "panebože, tak ať tím nejezdí, když to neumí ... a neotravuje".

What a differency! Jaký to rozdíl. Londýnský zaměstnanec metra vnímá dezorganizované ženské s obrovskými kufry s úsměvem a vlídně jako nedílnou součást své práce. Jeho pražská kolegyně vnímá svoje zákazníky jako obtížný hmyz.

Které město byste raději navštívili vy? Zejména s velkým kufrem?

Liberec, 15.7.2009

ing. Ivana Koutová