Když jsou koláče bez práce

„No, tak ahoj, děcka,“ pozdravila jsem Viléma a Beátu včera navečer a usedla jsem do křesla v obýváku mojí kamarádky Evy.

Eva je stejně stará jako já a kromě dospělého synáčka, pořád ještě s pubertálními nápady a také nelichotivými názory na nás staré, zapšklé, prý tlusté a nemožné baby, matky a hrůzné učitelky ve škole, má Eva ještě dvojčata ve třetí třídě základní školy. Beátku a Vilémka.

Beáta se na mě okamžitě hned po příchodu k nim domů pověsila jako klíště a už jsem se jí nezbavila. Začala jsem nenávidět brzy slůvka: ,,Podívej, koukni, co myslíš, jak to má být, myslíš, že…?“ Musela jsem prohlédnout všechny sponečky, které obdržela za posledního půl

roku, sukénky, srdíčka, přívěsky a nevím jaké další tretky. Nádhera!

Beátka se ode mě nehnula a já jsem byla donucena zopakovat si vyjmenovaná slova po B. Není to sice můj obor, ale potěšilo mě, že třetí třídu ještě zvládám.

Vysvětlila jsem pilné žačce, co je to býložravec, co znamená bílit byt, co si obléká někdo, když si obleče bikiny. A co znamená, když zabiju (zatluču) hřebík, případně zabiju hnusnou a dotěrnou mouchu, zabydlím se ve srubu.

Beátka mě dojala, když jsme v 19.30 jako dokončily spolu úkol do jazyka českého. Myslela jsem si bláhově, že jedno cvičení v učebnici, kde se doplňovalo pouze i-í, y-ý , je celá domácí úloha. Poté vytáhla papír formátu A4, kde bylo na obou stranách dalších devět podobných úkolů. A prý je může každý dobrovolně vypracovat.

Beátka měla všechny hotové. Sice tam byla spousta chyb, ale holčička se snažila a já jsem měla radost, když jsem uslyšela, jak jsem chytrá, hodná a jak je Beátka ráda, že jsem přišla na návštěvu. Opravila jsem tedy chyby, vysvětlila neznámé pojmy a byla jsem šťastná, že NĚKDO konečně stojí o moje cenné rady a zkušenosti.

No a pak se do obýváku vřítilo TORNÁDO. Jmenuje se Vilémek!!!

Napřed na mě zařval, že už je večer a že bych měla zvednout kotvy a jít domů! Poté po mně hodil asi devět plyšáků různé velikosti, v kuchyni sebral sýr a nějaké rohlíky, usedl k televizoru a deset minut, když jedl, byl zticha. Pak zatahal psa za ocas, až pes kvíkl a zalezl do svého pelechu. Upozornil mě a Beátu, že ho rušíme u televize žvásty o vyjmenovaných slovech po B. A jestli toho nechceme jako nechat, že on odpočívá, když je večer.

Každý večer odpočívá!!!

Vůbec ho nezajímalo, co je to býložravec a zda hodiny na věži bijí, byjí, či tlučou!!! Byt si prý nechá vymalovat od odborníků a nebude ho vůbec bílit a mouchu zapleští. Bydlo mít nebude, bude mít bejvák na dobré adrese a už chce mít večer klídek od té hnusné školy.

Na můj dotaz, kdy bude psát úkol, mně sdělil, že do 22.00 má času dost! A ať neruším. Právě dojedl a je velmi unaven! Odkrvil se mu po jídle mozek a jako učitelka bych mohla prý vědět, že tedy nyní nemůže ale vůbec přemýšlet!

Upozornila jsem ho, že domácí úkol má deset částí. Vilém si několikrát důrazně poklepal na čelo a začal se šíleně smát! Prý jsem ho opravdu hodně, ale hodně pobavila. Vůbec jsem nepochopila, že devět úkolů je dobrovolných, a to znamená, že je dělá ten, kdo chce.

,,Dobrovolně, tetičko, víš vůbec, co to znamená?“

Tak jsem si pomyslela, že nové vyučovací metody paní učitelky ve třetí třídě zklamaly. Žáčci měli  v úkolu sice doplňovačky, přesmyčky, křížovky a tajenky, paní učitelka potrápila mě i Beátu, s Vilémem to ale ani nehnulo. Slabá motivace, pomyslela jsem si. Kdoví kolik miliónků z EU spolkly tyto pracovní listy do českého jazyka?

Dověděla jsem se také od Vilémka, že tento roztomilý klučík nechápe, proč by ty úkoly dělal?! Dobrovolně ve 20.00 pouze leží na postýlce a nehne brvou!

„Téééééto, ty snad asi nejsi normální? Že?“ ozvalo se ze sedačky v obýváku. Ležel tam rozvalený jako vepřík, občas se překulil na druhý bok, podrbal se na…

,,No, asi fakt nejsem,“ pomyslela jsem si.

Když Vilémka přestalo bavit sledování televizní reklamy, dofrčel za námi k psacímu stolu, sebral Beátě sešit s vypracovaným, přeškrtaným, opravovaným, povinným úkolem do jazyka českého. Upozornil ji, že on to bude mít bez škrtanců, ne jako ona. A že ho úča ve škole určitě pochválí, když bude mít domácí úkol bez chyby. Poté, co úkol během tří minut opsal, zatahal Beátu za culík a zařval, že jako díky. V kuchyni sebral další kus sýra, v obýváku udělal dva kotouly na koberci a odplachtil do pokojíku, kde už měl nastartovaný počítač.

Ach jo!!! Vilém má krásné vlasy, blonďaté, takové delší, jakoby s bílým melírem. Nevěřila jsem Evě, že takové vlasy jsou přírodní, že mu tak nádherné háro narostlo samo. U kadeřnice by za takový zázrak zaplatil tisíce. Každá misska by záviděla.

K tomu blankytně modré oči a pohled grázlíka! Pohled takový, co odzbrojí už teď ve třetí  třídě každou žabku, která dělá ty dobrovolné úkoly, aby si šplhla u paní učitelky.

Je to šílený smrádek - a teprve je ve třetí třídě.

Beáta je pracovitá, chytrá, šikovná, ctižádostivá, pilná, slušná, hodná a snaživá holčička.

Vilém je grázlík.

Z Beáty bude možná paní učitelka.

Z Viléma bude možná podnikatel a milionář.

Beáta si vezme nějakého divokého Viléma a Vilém nějakou hodnou, pracovitou, pilnou, ctižádostivou, slušnou a navíc krásnou holku.

Tak to už prostě v životě chodí.

Irena Pořízková