Jsem už s tím nudná, já vím ... aneb regulační poplatky

Je to už čtrnáct dní, kdy jsem v  nemocnici na pokladně zaplatila regulační poplatek za pobyt syna na lůžkovém oddělení. A dobrovolně se tím zřekla daru od krajského úřadu, jakkoliv lákavým se tento dar zdá být.

Vždyť - nestává se příliš často, aby  jakýkoliv orgán státní správy dal peníze  jen tak, aniž by měl na to občan zákonné právo.

Ta necelá pětistovka českých korun, kterou jsem přispěla na naše penězi neoplývající zdravotnictví, nemohla stačit ani na úhradu potravin, jenž nemocnice mému synovi poskytla. A už slyším hlasy mnohých spoluobčanů. Že se to nemocniční jídlo nedá vůbec jíst a čaj pít, že je to hrozné a že ...... doplňte si dle libosti. Ale prosím - který hotel či penzion  vám za 60,- Kč denně umožní pobyt s plnou penzí? Troufám si tvrdit, že jich moc nebude. A zamyslel se některý z těch věčně nespokojených pojištěnců, kolik korun denně nemocnici stojí jen udržování povlečení lůžek v čistém a použitelném stavu?

A nyní mi dovolte položit otázku, která mě na jazyku už pěkně dlouho svrbí a v hlavě vrtá. To jsou krajské úřady opravdu tak bohaté, že ze svého rozpočtu mohou rozdávat zadarmo? A skutečně jim ty peníze nebudou někde chybět? Hm .... a proč tedy například musíme jezdit po silnicích, které si o novém asfaltovém povrchu bez děr a výmolů  mohou jen nechat zdát?

Dneska si už mohu na svou otázku odpovědět dokonce i sama. Téměř půl miliardy bude chybět v rozpočtech krajských úřadů. Takže dál budeme nadávat na špatně udržované silnice, na problémy v sociální oblasti a nejen tam, a to jen proto, že se krajské úřady rozhodly nedodržovat zákon.

Je milé vědět, že mi krajský úřad věnuje peněžní dar. Avšak věřte mi, že budu mnohem klidnější, budu-li si jista, že mi české zdravotnictví poskytne z mých pravidelných příspěvků na zákonné pojištění potřebnou zdravotní péči v případě nutnost, aniž by mě to mělo posléze finančně zruinovat. Proto jsem dobrovolně a bez reptání zaplatila regulační poplatek, i když je mi jasné, že těch pět set korun naše zdravotnictví nespasí.

Jana Surmova