Znáte to, kolem projíždí auto a z jeho ampliónu burácí třeba ta vlezlá znělka s popěvkem Bau Bau Baumááá -ax a následuje neodolatelná nabídka. Kravál jako na lunaparku nebo jako za časů prvomájových veselic. Rozumět slovům někdy ani nelze a za oknem domu už se to jeví pouze jako protivné vyřvávání.
A někdy v celé ulici není ani jediný člověk, který potřebuje zrovna nějaký ten zlevněný krám. Někdy tam dokonce není nikdo, protože přítomno je jen mizerné počasí a ten alegoricý vůz. A pokud se přece jen objeví živá duše, možná právě tenhle člověk třeba ty zlevněné ponožky ani nepotřebuje. A možná se právě jemu chce také mocně burácivým hlasem něco vykřičet. A nebo by potřeboval sám něco rychle prodat. Ale mlčí. Protože není ani výtržník, ani nemá potřebu křičet lidem do oken, aby si od něho něco koupili. A nebo prostě ví, že by byl brzy umravněn. Třeba městskou policíí.
A nebo se mu chce křičet jen otázku: „Jsem v Buranově“?
Ale abych nezavdával příčinu k polemice o počasí. Zažil jsem to i v létě v pěkném sobotním dopoledni a přiznávám, že lepší to nebylo. A druhý den v pravé poledne, když u sousedů spala jejich malá dcerka to bylo ještě horší.
Donedávna jsem si myslel, že takové počínání firem se opírá o nějaké slabomyslné povolení ve smyslu:
„Třeba se vkřič do kapes spících! Ať se probudí a roztočí ta kola ekonomické prosperity!“
Ale magistrát nic podobného nepovoluje. Ale ani nezakazuje. Neboť o tom by prý musela rozhodnout jiná instituce. Krajská hygienická správa.
Náramná představa, není-liž pravda? Tak třeba nějaká paní magistra by si vzala nějaký ten hlukoměrný aparát a honila by se za alegorickými vozy tak dlouho, než by nějaký zpomalil, aby konečně mohla naměřit, že vůz projíždějící Buranovem je způsobilý na nás řvát v jemu potřebných decibelech. A je to.
Paradoxem je, že i neoprávněné používání klaxonů je v rozporu s vyhláškou. A jistě nikoli jen proto, aby auta neplašila ptactvo. Jistě nikoli jen v zájmu bezpečnosti silničního provozu. Snad to, u všech všudy, souvisí nějak i s kvalitou života, s životním prostředím. Nějak by tohle téma, u sta hromů, mohlo přece jen malinko zajímat i odbory životního prostředí.
Jak by asi skončila takováto rebelie? Představuji si člověka na pouti k občanské společnosti, rozhodnutého upozornit na život v Buranově tak, že by zkoušel postávat pod okny bytů zastupitelů města, pod okny četnických stanic a úřadů, které bdí nad naším blahem. Postával by se dvěma lahvemi, z nichž jedna by byla na prodej a z druhé by upíjel. A pak by řval, co mu síly stačí. Třeba ..... třeba .... Jéééééégrmajstrrrrrrrrrrrrrrrrr
Jaroslav Herda
