Je můj život v pořádku??

Již celkem dlouhou dobu navštěvuji blogy na iDnes a skoro stejně dlouhou dobu váhám jestli mám či nemám zkusit něco napsat. Doba váhání pominula a já si řekla, že do toho půjdu. Pokud si to někdo přečte, tak mi třeba pak dá vědět zda se to dalo číst a nebo zkrátka ne. Můj svět se snad nezboří.

Se svým přítelem jsem několik let a to zřejmě tolik, že to není pro některé normální, když žijeme jen tak „na hromádce“. Tudíž mě čím dál tím víc děsí otázka- Tak co, kdy bude svatba, popřípadě- A co děti, plánujete je už?? Neděsí mě proto, že bych nevěděla co odpovědět, ale proto, že nad tím tudíž začnu vždy přemýšlet.

Kde se bude svatba konat, koho pozvat na obřad, kde uspořádat oslavu pro kamarády a koho ještě pozvat jako kamaráda a komu dát jen vědět, že teď už konečně nadešel NÁŠ DEN, pořádat to v restauraci, pokud ano, tak v které, či to pořádat na zahradě, jak by to na té zahradě vypadalo, kde sehnat stoly, židle, kdo by se staral o jídlo, jaké by tam bylo občerstvení atd., atd.

Otázka to pro mě není jednoduchá a spíš než, že bych si představovala svůj šťastný den, tak mě trápí takovéto otázky. S dítětem je to ještě složitější. Občas jezdím autobusem s dětmi základní školou povinné a to co se tam doslechnu mi vyráží dech. Pro příklad uvádím co mi řekl klučina navštěvující tak první stupeň základní školy v autobuse- uhni mi z cesty ty p..o. Musím říct, že o dech mě teda připravil stoprocentně.

A tak já váhám. Stojí mi tolik nervů za jeden den, kdy dopřeji kamarádům, aby se pořádně najedli a opili? Co když nebudu schopna vychovat dítě, které by se ke svému okolí chovalo slušně a s respektem?

A závěr: Pro ty kteří by se divili, že jsme spolu fakt celkem dlouho a on to ještě neučinil, tak proto, že až do tohoto roku neměl povolení J.Takže až mě můj vyvolený požádá o ruku, tak uvádím, že se vdám. Starosti sice budu mít, ale díky častým otázkám jestli TO už teda bude, budu mít dost otázek vyřešených. Tímto děkuji kamarádkám, které se mě neustále ptají a ať to prosím berou i jako omluvu, proč se na ně potom mračím J A děti? Ty budu mít taky a snad je dobře vychovám.

Kateřina Spálenková