Jak se vám líbí?

Přiznávám. Abych přitáhl vaši pozornost, vypůjčil jsem si titulek od Shakespeara. Budiž mi omluvou, že tento „vypučinismus“ není v našich končinách v současnosti řídkým jevem.

Jak se vám líbí slovo „agentura“? Myslím, že ve většině soutěží o nejkrásnější slovo vyhrálo slovo maminka, a to ve všech jazycích. Kdyby se pořádala soutěž o nejhorší slovo, hlasoval bych pro slovo „agentura“. Agentura, respektive agentury dřou za živa kůži ze zahraničních, ale i domácích námezdních dělníků, agentury prodávají mladá děvčata do sexuálních služeb, agentury jsou zodpovědné za enormní státní výdaje ve zdravotnictví a při nákupech vojenské techniky, agentury za peníze daňových poplatníků dokáží nemožné. Za pouhé 2 miliony Kč – jak bylo zveřejněno – vybavily naši zemi pro půlroční neslavně ukončené předsednictví EU tím pestrobarevným nápisem o (včetně tečky) devíti znacích!

„Testovací průzkum agentur“ (to je citace), který jste zaplatili svými koncesionářskými poplatky, potvrdil, že název rozhlasové stanice „dvojka“ místo „Praha“ je vhodný a „velmi dobře ohodnotil nejenom tuto značku, ale také názvy jednotlivých programových bloků.“ (To je opět doslovná citace slov pana šéfredaktora Ostrého.) Agentura to schválila a přes to nejede vlak! Jak jednoduché a jak drahé! Agentury neúčtují ve stotisících!

Zaplatili jsme si likvidaci důstojného a tradičního názvu stanice, která je pro nás starší jediná poslouchatelná. Zaplatili jsme si její přiblížení komerčním stanicím, před nimiž prcháme. Zaplatili jsme si neustálé kuňkavé vyvolávání: „Dvojka, dvojka!“ Zaplatili jsme si „Pražáka na moravský způsob“ (to jsou vlastní nevtíravá slova pana Postráneckého), aby nás neustále protepleným hlasem ubezpečoval, že se nalézáme na vlně pohody. Zaplatili jsme si za všechny povrchní změny spočívající i v odcizených názvech (Stříbrný vítr, Je, jaká je, Dobré a ještě lepší jitro).

Obzvlášť nechutné mi připadá, že jsme nazýváni „Česko“. Ne že bych proti tomu názvu našeho trojzemí něco měl, ale u rádia sedí posluchači, kteří si zaplatili a i za komunistů byli jako posluchači oslovováni. My nejsme žádné Česko!

Je možné, že programové změny, které tupou sekerou tesal pan Ostrý přinesly i nějaká pozitiva, ale ta zcela zanikla pod tou rádoby moderní plachetkou, která nad vším plandá.

Vážení vrstevníci, vy starší  i vy mladší, všichni, kdo platíte rozhlasový poplatek a poslouchali jste jako já výlučně nebo převážně Prahu, myslíte-li si, že jsem staromilec a můj pláč je projevem mé senility, napište mi to. Pokud si však myslíte, že pravdu mám a že se takto s poslední seriózní rozhlasovou stanicí zacházet nemá, napište to panu Ostrému. Napište mu jak se vám líbí…

Jan Palkoska