Jak jsem marodila?

Upadla jsem před několika dny do pracovní neschopnosti.Nic vážného,taková běžná viróza,ale jelikož pracuji u svařovacího stroje,který je nutno obsluhovat rukama,což s neustále tekoucím nosem dost dobře nejde a i horečka mě sžírala,onemocněla jsem tedy.

Obvodní lékařka mě tedy s neschopenkou a se slovy ,že si pár dní odpočinu poslala domů do peřin.Také jsem do nich hned po příchodu slastně ulehla a kochala se vyhlídkou na totéž v příštích několika dnech.Jak jsem byla bláhová!

Hned druhý den ráno se k mému loži připlížila babička a se slovy,že nechce obtěžovat,ale když už jsem doma,tak že bych jí mohla obarvit tu hlavu,aby zase u holiče finančně nevykrvácela jako posledně,když jsem jí tuto službu odmítla.Co jsem měla dělat,nechci přece,aby babička jmění,jež mi slíbila zdědit,prohýřila v kosmetických salonech.

Dalším,kdo vyslídil,že je u nás doma někdo nevyužit,byla moje dcera.Naštěstí když zjistila,že kolem sebe šířím viry, vzdala se záměru požádat mě o hlídání dítěte,ale hned ji napadlo,když jaksi nemám co na práci,že bych jí tedy mohla /pochopitelně až mi bude líp/konečně doplést ten svetřík,došít sukni a obvolat nějaký ten úřad.

Další den mé neschopnosti mě manžel po návratu z práce rozveselil zprávou,že nás navštíví jeho matka i s bratrem Pepou,který je veselá kopa a veliký jedlík.Neužila jsem tentokrát Paralen,nýbrž prášek na nervy.Ten u nás užívá bůhvíproč má matka,která má nervy jak pyrotechnik.Sepsala jsem tedy seznam na velký nákup,vyslala s ním manžela s vědomím,že toho půlku nepřinese a jala se sestavovat jídelníček na dva hektické dny.

Mezitím telefonovala starší dcera.Při zprávě,že jsem nemocná přímo zajásala,protože odjíždí na dovolenou a už několik dní si láme hlavu,komu by svěřila na těch pár dní štěně,které si nedávno pořídili.Uklidnila mě,že už skoro nedělá loužičky,stačí ho jen hlídat a včas ho vynést ven.Přivezou ho a hned odjedou,abych měla klid, když mi není dobře.

Odevzdaně se stavím ke sporáku a v paralenovém rauši se mi zoufale honí hlavou co nejlepšího návštěvě /tedy hlavně tchyni ,Pepa spase všechno/ uvařit,abych se vyhnula poznámkám typu maso – podrážka,omáčka – samá mouka,knedlík nedovařený.

Vše bylo zdárně dokončeno, proběhla návštěva, kadeřnické úkony, přijelo štěně, šila jsem a štrykovala, telefonovala a zařizovala a zítra jdu k lékařce a to by v tom byl čert, aby mě nepustila do práce. Zjistila jsem totiž, že dokážu podávat vysoké pracovní výkony bezmála i se smrtí na jazyku.

 Jindra Marešová