Ivan Bednář: Jde o svobodu nás všech

V padesátých letech bylo v Československu provedeno na základě dekretů prezidenta republiky provedeno rozsáhlé znárodnění. Kromě konfiskace majetku etnických Němců se jednalo se o rozsáhlé a jednorázově provedené znárodnění (konfiskaci) dolů, velkých průmyslových podniků (nad 500 zaměstnanců), podniků potravinářského průmyslu, akciových bank a soukromých pojišťoven. Ještě předtím byla zestátněna výroba a distribuce filmu. 

V případě osob německé a maďarské národnosti a také u kolaborantů bylo znárodnění (konfiskace) provedeno bez náhrady. Ale i náhrady, které byly za znárodněný majetek vyplaceny, byly hanebně malé a táhly se dlouhé roky. Navíc bylo znárodnění provázeno rozsáhlou kriminalizací vlastníků, kteří byli odsuzováni k dlouholetému žaláři (např. likvidace zemědělců v rámci akce Kulak). Po roce 1948 pokračoval tento proces pod nálepkou přechodu majetku soukromého do společenského vlastnictví totalitního státu. Později bylo toto loupeživé řádění komunisty slaveno 28. října jako Den znárodnění.

Všechno patřilo všem, a nikomu nic, říkávalo se v trpkém vtipu. Podle toho to také vypadalo. O ukradený majetek se stát nedokázal starat „s péčí řádného hospodáře“, majetek chátral, hospodářství upadalo.  Výsledek je všeobecně známý.

Zhroucení socialistické ekonomiky v devadesátých letech minulého století pak vzkřísilo naději na restauraci hospodářství na soukromých základech. Vstoupili jsme do opačného procesu než bylo znárodňování, přišel mohutný proces privatizace. Nejprve tak zvaně malé, kdy si mohli dosavadní šéfové či zaměstnanci zakoupit malé krámky a dílny, pak přišla privatizace velká tzv. kuponová, kdy si každý občan mohl zakoupit kuponovou knížku za tisíc korun a dle svého rozhodnutí za tyto kupony nakoupit akcie privatizovaných podniků. To vše bylo doprovázeno rozsáhlými restitucemi, kdy se komunisty ukradený a nyní značně zdevastovaný majetek (především na venkově) vracel do rukou původním majitelům.

Tyto procesy byly pochopitelně provázeny chybami a skandály, to se v tak obrovském rozsahu nedalo vyloučit. Proces privatizace byl navíc snadným terčem komunistů a estébáků, kterým demokratizace společnosti vůbec nešla pod fousy. Na jedné straně se sami stali nejaktivnějšími účastníky privatizace, na druhé straně vedli proti privatizaci mohutnou dezinformační propagandistickou kampaň, založenou na lidské závistivosti a nenávisti.

Jeden z otců privatizace Dušan Tříska později přiznával, že si byli vědomi toho, že kdokoli, kdo má privatizaci na starosti, bude považován za lumpa a zločince. Nebyl to zřejmě jen specificky český rys. Tříska uváděl příklad Margaret Thatcherové, která transformovala kdysi socialistickou Velkou Británii. „Pro  nás, počínající demokraty, to byla hrdinka, která zachránila Británii,“ přiznával Tříska, „jenomže  když do Británie člověk přijel, tak zíral na nenávist, kterou vůči ní lidi měli“, dodával trpce Tříska. 

Zdá se, že jsme se dneska ocitli znovu v jakémsi opačném trendu, který připomíná roky 1948 a pozdější. Dnes ale nejde o majetky. Ty většinou v rukách bývalých komunistů už jsou. Jde o mnohem víc. O permanentní snahu o omezování svobody nás všech. Vláda trvale útočí na svobodu aktivních a pracovitých lidi.

Tento týden Sněmovna odmítla možnost domácího vzdělávání dětí. Vláda se také ostře vyhraňuje proti soukromému školství, munici jí dodává někdejší komunistka, dnes politoložka Vladimíra Dvořáková, předsedkyně akreditační komise. Vláda tvrdě útočí i proti soukromému zdravotnictví

Nepřetržitě pokračuje šikana podnikatelů a živnostníků. Nejnovějším příkladem je snaha plošně zakázat stáčení vína ze sudů, což poškodí především malé vinaře a drobné prodejce.

Ministr financí Andrej Babiš chce znepříjemnit život živnostníkům zavedením registračních pokladen. Pro mnoho malých podnikatelů to bude  likvidační krok. Od roku 2016 chce Babiš zavést i tzv. on line účetnictví, kdy údaje o každé platbě půjdou přímou linkou finančnímu úřadu. Dáte si ve venkovské hospodě malé pivo, a šup, už se to ministerskému úředníkovi objeví na stole. Účtenku budete muset nejen dostat, ale také si ji vzít a odnést.

Odvolání ministryně spravedlnosti Heleny Válkové vyvolává také obavy o nezávislost třetího pilíře demokracie - justice. Dva pilíře (výkonnou a zákonodární) už levice okupovala. Tím se hodně blížíme totalitnímu režimu, kdy se vládnoucí skupina snaží regulovat všechny aspekty veřejného i soukromého života.

Premiér Sobotka k tomu mlčí. A jde přitom o jeho ministry. Jenomže, Sobotka tvrdí, že jsou to ministři Andreje Babiše. Tak čí je potom tahle vláda? Čí je tenhle stát?

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz

Autor má svůj blog na iDNES.cz, ale z důvodu přechodu na nový systém se nám zatím nepodařilo umožnit mu přístup do blogu, pracujeme na tom. Nabídli jsme mu alespoň možnost publikování v prvním pokusu. Děkujeme za pochopení admini