Ideální chlap pro mě

Aneb utopená utopie...

Dneska mám výměsíčí! Jsem oficiálně dva měsíce single. Pro mě, zadanou už od ranné puberty jev stále ne zcela běžný. A tak mi nedá, abych to nějak neshrnula :-)

Ačkoliv jsem se svou samotou spojenou se sexuální abstinencí vlastně popravdě dost spokojená (no, s tím sexem je to horší, ale co se dá dělat :-D), partnera bych vedle sebe mít časem určitě chtěla.

Asi nebudu ten typ, co bude kariérově šplhat, cestovat, chlastat, "užívat si", a pak někde v pětatřiceti fňukat pod vlivem estrogeno-progesterono-oxytocino a co já vím ještě jakých hormonů, že a) chci chlapa a dítě, ale všichni jakž takž potenciální otcové jsou buď ženatí, zadaní nebo úplně blbí, nebo za b) pod vlivem snižujících se nároků jsem našla aspoň toho chlapa, ale dítě jaksi, ehm, nejde... příroda je holt příroda a IVF není všemocné. Takže... se tak jako preventivně rozhlížím, jestli třeba není někdo potenciálně zajímavý okolo... no, a není. Asi mám příliš vysoké nároky. Tak vám pro ilustraci alespoň popíšu pár protějšků od mých kamarádek, jež jsou do nich šťastně zamilované, ale které bych já vedle sebe nesnesla ani minutu... holt, ty nároky.

Boyfriend no. 1

Vzhled: řekněme ucházející... prostě normální kluk s brýlemi, ježkem a postavou akorát.

Vzdělání: vysokoškolské (Bc.)

Specifika: trenky nosí zásadně zaprané, svačinu mu i ve třiceti chystá maminka, nutno (opakovaně) připomínat používání antiperspirantu, životní filozofie: jsem nekomunikativní a nic neplánuji dopředu (na zabití), žena chodí na nákup nakupovat (nošení tašek včetně), kdežto muž si přečíst autočasopis, případně jiný druh pro muže přínosné literatury (Maxim, Esquire...), bordelář tzv. hromádkoidního typupokud chceš jíst, přines si vlastní rohlíky, teplota v místnosti nad 19°C je plýtvání energií etc.  (několik hromad blíže nespecifikovaného charakteru, rozuměj obaly od konzerv v kombinaci s ponožkami, pracovními poznámkami, použitými kapesníky atd., pro jistotu nebudeme zacházet do detailů :-D), v posteli hm nic moc, vztah k penězům:

Klady: abstinent, nekuřák

Proč ho nechci: není to úplně jasné???

Boyfriend no. 2

Vzhled: není typický hezoun, ale charisma upřít nelze

Vzdělání: vysokoškolské (MUDr.)

Specifika: příznivce v současnosti velmi populárního hesla: orální sex není nevěra (dále pokračujícího jako co oči nevidí, srdce nebolí... atd.), ješitný až hrůza (jako 99% chlapů, které jsem kdy poznala), zastánce tzv. teorie samočinnosti (nádobí se myje samo, stejně tak levituje i zpátky do kuchyňské linky, záchodová mísa zvyšuje svůj lesk v závislosti na kvalitě i kvantitě exkrementů, drobky z koberce vysublimují, ev. zvýrazní jeho barevnost), kuřák z kategorie ohleduplných (aspoň to okýnko u auta si otevře), kladný vztah k alkoholu (zlít se pod obraz alespoň jednou do měsíce pravidlem)

Klady: inteligentní, dobrý v posteli

Proč ho nechci: je tak naivní, hloupé a ubohé chtít po někom věrnost? Ačkoliv je mi z toho smutno, v dnešní době mám pocit, že asi ano.

A teď jak by měl vypadat ten můj ideál :-)

Vzhled: vůbec mi na něm nezáleží, a to bez klišé. Chlap může mít 150kg a pleš, ale pokud mě jeho charisma a intelekt dokáží posadit na zadek, je pro mě ten nej.

Vzdělání: nejde o tituly, ale přirozenou inteligenci... a aspoň trochu rozhled (Venušin pahorek fakt není v Krkonoších...)

Specifika: já nechci mimino, ale partnera, tj. připadá mi jako naprostá samozřejmost, aby chlap voněl a měl slušné spodní prádlo, představa, že bych k tomu musela někoho vést, je zcela pod moji úroveň, stejně jako mě neláká další zaměstnání v podobě kuchařky a uklízečky... jsme snad dospělí samostatní lidé, kteří vědí, že nádobí se neumyje, prádlo automatizovaně nelétá do koše, a když udělám bordel, prostě ho časem musím uklidit, než, jak říká moudře moje maminka, shniju ve špíně a smradu...  nevím, proč některé ženy mají tendence dělat z chlapů neschopné jedince, jež si díky "starostlivosti" partnerky neumí uvařit ani čaj a tváří se dotčeně jak puberťák, když je potřeba vysát.

Není za tím neschopnost, ale pohodlnost. Chlap si prostě nahrazuje maminku, nikoliv partnera. Podotýkám, že vařit umím a dobře. Ale ani mě nehne dělat to jenom proto, že se to ode mě "očekává". Takový jedinec ať si hledá mamču jinde, já bych si ho neuměla vážit.

A stejné je to i s věrností... vztah je přece o důvěře, vzájemném respektu... Jistěže může být nastaven tak, že si partneři tolerují vzájemné úlety, ale to by mělo být věcí jasné dohody a spokojenosti obou, nikoliv toho, že jeden z toho druhého prostě dělá blbce.

No a ještě... i ta sexuální stránka je důležitá, co si budeme nalhávat, a není to o centimetrech nebo času stráveným předehrou, ale o přístupu. Otázky typu: a mělas teda ten orgasmus?, jak Ti to dneska chutnalo? bych vážně vypustila.

A ještě sem napíšu něco. Chlapi v mém okolí si stěžují, jaké jsou ženské vypočítavé potvory a jde jim jenom o peníze. Já bych to viděla asi následovně: pokud jsou rovnocenní, měli by se o náklady dělit. Pokud ale jeden z nich studuje a druhý s platem třiceti tisíc po něm požaduje polovinu z částky společně zakoupeného džusu, není to podle mě normální. Stejně tak, jako když někdo považuje lístek do kina za plýtvání penězi. Ale o tom až někdy příště:-)

Tak co.... myslíte, že takového najdu???

Martina Okurková