Do jaké míry porušují Němci Schengenskou dohodu?

Zdá se, že německá strana vyhlásila „studenou válku“ pohraničnímu styku s českými sousedy. Konkrétně na Chebsku, které se může chlubit čtyřmi hraničními přechody, z toho leze až mráz po zádech! Zdejší „odchyt“ vozů s českou espézetkou a následné nucení odjet na okraj německé vsi k neznámému statku, či zastavení na noční neosvětlené, papírově nefunkční německé hranici a následné vyzvání k osobní kontrole, připomínající praktiky původní STB, KGB?.. Nebo něco horšího?! Co nám chce německá strana „osolit“? Jak daleko to ještě necháme zajít?

Dle informaci místních médií, hodlá Česká policie informovat zděšené občany volající o vysvětlení, do jaké míry jsou tyto kontroly adekvátní a kdy už má český občan právo veta.
Na původní česko německé hranici, se po uzavření česko-německé dohody o odstranění kontrol na hranicích prakticky nezměnilo nic. Jen Vás nekontroluje německá pohraniční policie v uniformách, ale 24 hodin permanentně vyčkává v civilních vozech.
Na české „frontě“ je klid. Češi dodrželi smluvně dohodnuté podmínky.

Dva příklady hovořící za vše:

Před dvěma týdny jsem se vracela ze severní Itálie. Řídila jsem se dvěma mezizastávkami 600km a těšila se domů. Těsně před německo - českými dnes již pomyslnými hranicemi už dalo by se říci značkou – AUF WIEDER SEHEN!, jsem se viděla ve vaně se sklenkou červeného, mi zatarasilo cestu německé civilní auto – podotýkám, že bylo 22.00, před neosvětlenou a neobydlenou budovou původní německé hranice, nikde ani lampa, tma a na levo les. Nalepilo se na mě zezadu ještě jedno auto a byla jsem donucena zajet na neosvětlený okraj lesa. Strachy jsem se třásla, když se mi dva civilně oblečení zavalití Němci ukazovali papírovou cedulku, s tím, že jsou německá pohraniční policie a že mě vyzívají ke kontrole. Nejdřív mi proběhlo hlavou něco falešných policajtech, kteří znásilňují dívky v noci… Z představ mě vytrhl jejich příkaz odevzdat jim mojí kabelku, dát ruce na volant a nehýbat se. Takhle mě dusili asi třičtvrtě hodiny. Prohledali každý mm mého vozu. Jako bonus udělali ještě stěry z volantu a jako trofej si to odnášeli k expertýze, která se konala přímo v jejich vozu – dobrých deset minut. Vytřeštěně jsem na to vše zírala s tím, že kdyby chtěli, tak si něco najdou a nikdo se o mně doma už nedozví. Pánové mě propuštějí, opouštím temné místo zákoutí okraje JEJICH lesa a napadá mě jen psychoteror: „Bubu bubu bu.“ Rozbrečela jsem se…
Takhle se ozívají desítky dalších občanů žijících v pohraničí. Jsou toho plná místní rádia i tisk.
Již jsem pochopila, že civilní auta na německé stále stojící hranici, nejsou turisti, co se chtějí jenom nasvačit.
Ponižující kontroly, které německá strana prováděla za dob plně funkčních hranic od roku 1990, o tom v pohraničí kolují story. Svlékání do Naha! V jejich Büro je nejvlažnější káva.
V takovém případě tomu ale ještě předchází na hodinu odebrání telefonu a klíčů od vozu a jste plně v rukách německých celníků.
Píše se rok 2009 a ze situace, jak s námi jedná německá strana, se mi točí hlava. Proklanované Právo veta případně obtěžovaného turisty je stejně jen záplatou na děravých kalhotách a stávající problém JE POTŘEBA ZAČÍT ŘEŠIT ZEVRUBNĚ.
Otázkou je, kdo se toho ujme....................
renata friedrichova