Dcery, synové a ovce

Tak se nám blíží předčasné volby...V duchu hesla, že jádro společnosti tvoří rodina, popadnu devatenáctiletou dceru za ruku a vtáhnu ji do volební místnosti, přestože jí politika a především politikaření našich stranických špiček nic neříká.

Jen ať jde a využije svého demokracií zaručeného práva a volí. Tady ale mé oblíbené „žij a nech žít“ končí a nastupuje totalita - „Dokud máš nohy pod mým stolem a já vydělávám na tvůj chleba, budeš poslouchat!“.

Není totiž jednoduché pro mladého člověka zorientovat se ve slibech, které se na ně valí ze všech stran. Jak má postpubescent odhadnout, co je ještě reálné a kde už se touha politiků po funci a prebendách s ní spojených   ztransformovala  ve vymývání mozků obyvatelstva? A proto je zde moudrá matka v roli „velkého bratra“, která machiavelisticky našeptá dceři, který volební lístek má hodit do urny a tím jí vytvoří dobrý základ pro všechny příští volby. Vždyť jako jsem ji naučila, jak si má denně  čistit zoubky, tak jí vtisknu, jak se chovat za plentou. Vždyť kdo jiný než rodič má více na srdci budoucnost svých dětí? Pan

Paroubek to zcela jistě nebude, ač se nám to snaží stále vnutit. Po pravdě řečeno, představa, že se zrovna on stará o budoucnost mé dcery, mě uvádí do katatonického stavu.  A nechci se dožít toho, aby mé dítě spoléhalo na to, kdo se o něj postará ( rozuměj stát), namísto toho, aby se o sebe dokázala postarat sama. Z mé dcery totiž nikdo( kromě mne :)))))) ovci dělat nebude!!!!

Jitka Steinerová