Projev Daniela Landy v budově Státní opery probudil v lidech dvě různé emoce. Jedni se ho zastávají a mají ho za hrdinu, další jím opovrhují.
Když jsem v sobotu koukala na vyhlášení cen, ještě jsem se vzpamatovávala z kulturního zážitku, který mi přichystala skupina Nightwork.
Jen jsem se oklepala ze šoku, byl tu druhý. To, že Daniel Landa přislíbil účast na předávání cen Český slavík, mě udivilo už onehdy, když jsem si onu zprávu přečetla v médiích. Asi naivní ode mě bylo, že jsem si myslela, že by se třeba rád rozloučil se světem hudby. Poté, co vtrhl na jeviště s kohoutem pod paží a oznámil, že od teď je to kouzelník Žito, jsem poněkud zkoprněla. A to jsem ještě nevěděla, co bude následovat dále.
Je skvělé mít vlastní názor, a ještě lepší je nebát se ho prezentovat. Ale rozumný člověk by měl vědět kde a co si dovolit. A také jakým stylem ho prezentuje. Pokud někdo vyjádří názor pomocí urážek, vulgarismů a výhrůžek, je to pro mě ubohé. Neříkám, že Daniel Landa je ubohý a taky je fakt, že kdyby to, co měl na srdci vyjádřil slušnou formou, asi by tím nevzbudil tak masový zájem jaký asi vzbudit chtěl.
Čeho tím chtěl docílit, o tom polemizovat nebudu, do hlavy mu nevidím. Ale celé to na mě působilo jako dobré píárko. I jeho vítězství na mě nepůsobí moc košér. Ejhle, Landa končí a připravuje jakési kejkle. A ejhle, zrovna v tu dobu má chuť přijít na vyhlášení cen, které byly vždy pod jeho úroveň. A ejhle, zrovna jako na potvoru vyhraje Už v rozhovoru před slavíkem, a že jich bylo relativně dost (kupodivu), sliboval, že brzo objasní všem svého krále, kterému, jak řekl v přímém přenosu, pokud někdo ublíží, bude mít s ním co do činění.
Že by zvláštní souhra náhod? Těžko říct, je to jen polemika. Ale co je více zarážející, že na jeho stránce na sociální síti si tisíce lidí myslí, že Landa je spasitel. Celé to působí až jako sekta. To ve mě budí děs asi tolik, jako jeho "rudá hvězda", která ve mě evokuje hákový kříž..
Barbora Říhová
