Co myslíte jsem normální - chci ještě žít dle mých představ ?

Jsem žena 55 let, matka, babička. Tak jak to má být. Já se ptám „jak to má být“?

Zjistila jsem, že časem mi ze života zmizeli všechny známí, kamarádky, kolegyně. Dříve jsme sem tam chodily na kávu, víno navštívily jsme se. Časem někdo nemohl, protože musel hlídat vnouče, nebo se mu nechtělo. Zkrátka a dobře všichni byly hlídací babičky, nebo jak říkám staly se „ gaučový“.

Když se dneska potkáme, hovoří o nemocech, jak je to špatné v práci, kolik májí vnoučat, eventuálně někoho pomlouvají a vychvalují jen to své…. Pro mě nuda, nuda nuda !!!

Pracuji v a.s. kde jsem nejstarší. Svoji práci mám ráda, i když je psychicky vyčerpávající. Mám mladé kolegyně – což mi plně vyhovuje a dodávají mi energii.

Mám tři dcery a  tři vnoučata. Nejsem „tá“ hodná babička která na zavolání hlídá děti a přilepší dětem penězi. Beru to tak že mám náročné zaměstnání, mám také svůj život, který chci ještě žít dle svých představ. Nerada vidím vystresované starší lidi, kteří po práci hlídají děti, případně pomáhají při stavbě domku mladým a neodpočinutí a unavení nastupuji do práce.

Ráda po práci doma relaxuji. Manžel se plně ztotožňuje s mým postojem k životu v našem věku. Vnoučata si dovezeme  jen když my máme na ně čas. Děti k nám jezdí rádi a nemají pocit, že bychom jim ubližovali.

V práci když se bavíme o vnoučatech, mi někteří lidé říkají, že jsem hnusná babička. Oni je rozmazlují, neustále jim něco kupují, pořád je hlídají. Také zjišťuji, že jejich vnoučata jsou rozmazlené a vyžadují absolutní pozornost.

Naše vnoučata jsou dle našeho názoru také rozmazlené - je to vyloženě věc rodičů zda kolem nich chtějí neustále oblétávat a zabavovat je. Vnoučata když přijedou k nám musí zase respektovat naší domácnost a naše pravidla a to se děje.

Tak se ptám jsem normální ?

Vlasta Hochmajerová