Co je Čech?

Je necelá polovina února. Do voleb zbývá něco přes tři měsíce. Český éter zahlcuje skoro rok debata nad krizí, půl roku (od zhatěných předčasných voleb) debatuje republika nad státním dluhem a deficitem veřejných financí. Jedna z nejlepších vlád dělá co může, tedy pracuje pro dobro republiky.

Politické strany svým noblesním, konzervativním na jedné straně a hulvátským a umaštěným způsobem na straně druhé, zkoušejí práci vlády ovlivňovat. Pro opodál stojícího pozorovatele je to přesně to, co od politiky čeká. V poslední době se nám do politiky vneslo něco nevídaného. Politika funguje. Asi tak jak by měla. Ve vládě sedí odborníci a politické strany se snaží prosazovat svá programová tělesa.

Jenže přijde květen a co potom? Nedávno jsem měla debatu se svým Motorem. Rozčiloval se nad reportáží, kde právník objasňoval, že ze zákona přebírá vyživovací povinnost rodiče otce, či matky dítěte. Samozřejmě za určitých okolností. Jenže Motora okolnosti nezajímaly. Byl názoru, Proč bych měl živit cizí dítě?. Vysvětlovala jsem mu okolnosti a že zákon vytvořili naši zákonodárci, které volí volič. Nakonec jsme se dostali na téma volit, či nevolit. Motor je bohužel z těch, kteří nevolí a nechápou svou voličskou odpovědnost. Nemá základní přehled v politice a netuší, jak moc se jeho kapsy týká finanční krize.

Kolik je takových lidí? A proč vůbec jsou? Pokládám si tuhle otázku, když vyslechnu v putice debatu od vedlejšího stolu. Páni se pohoršují nad poplatky ve zdravotnictví, hlasitě závidí poslancům jejich platy a auta. Naprosto odsuzují kroky pro udržitelný rozvoj veřejných financí. Že se jich to netýká….

Proč si u nás někdo může vůbec myslet, že se ho to netýká? Médiím za těch dvacet let vyčítám právě tohle.

Měli jsme dvacet let na to, abychom se naučili žít v jiném politickém zřízení. V minulém režimu byl stát něco, do čeho se nekecá, co se nikoho netýká. A kdyby zkusil ovlivnit chod, pak jen z jedné politické strany a nebo jako disident. Z vězení, či zahraničí. Těch co neovlivňovali bylo více. Prostě si státu nevšímali a jako by skoro nebyl. Hlavně na sebe moc svým názorem neupozornit. O té doby se začalo alespoň v putice mluvit nahlas. To je demokracie… A zrovna tohle zřízení, které jsme si mimochodem zvolili také sami, je založené nejen na svobodě, ale i na občanské odpovědnosti. Tedy neexistuje Mně se to netýká…

Vidím pány nad pivkem v debatě o tom, jak se hezky udělalo támhle to na náměstí, jak se lidi dohodnou, sejdou a vyřeší tamhle ten veřejný prostor u řeky. Jak se třeba i složí, aby se tam i něco koupilo a měly to tam hezký. Ale stát je stále veřejným nepřítelem. Je třeba udělat reformy v různých odvětví, je třeba zefektivnit odvětví, je třeba někde ubrat, jinde přidat…. Ale je to stát. Takže se mně to netýká.

Asi ještě hodně vody v řece uplyne, než se ze státu stane Naše republika nejen ve sportovním slova smyslu (Kdo neskáče, není Čech!!!). Ještě mnoho vodáků po ní projede až si i Motor uvědomí, že to jeho věc rozhodně je a když tento stát krachne, pak to odnese hlavně jeho peněženka. Páč je Čech v České republice a neskáče.

Klára Motorová