Nedávno jsem na idnes četla dva články. Jeden byl na téma, zda sex před nebo až po svatbě, druhý byl od mého velmi oblíbeného blogera s názvem „Ožením se, když….“.
Když to shrnu, obsahem prvního článku byl poznatek, že někdo to sice do svatby vydrží, ale to je jen pár věřících (protože jim to Bůh zakazuje), ale většina to nedělá a proč to vůbec řešit, když si vlastně sexem splňujeme své přirozené potřeby. Článek končí slovy „…a spěte si s kým chcete a kdy chcete…“.
Takže každý, kdo si to přečte, dostává prostřednictvím tohoto článku „požehnání“, že takto je to úplně normální a může teda vesele promiskuitovat dál, protože jde hlavně o to, abychom uspokojili své přirozené potřeby a poznali se, myslím v posteli, už před svatbou, protože po ní nám to přece nemusí klapat (…jestli k té svatbě ovšem vůbec někdy dojde….). Že přitom nebudeme pro svého partnera nikdy jedničkou (protože se jaksi předem počítá s výměnou, když se naskytne někdo hezčí, zábavnější a úžasnější), že možná s velkou pravděpodobností chytneme nějakou tu pohlavní nemoc, budeme muset absolvovat pár potratů, budeme se rozvádět (a namočíme do toho další nevinné – děti) a nakonec skončíme se srdcem rozervaným na cucky, to už výše uvedený článek nezmiňuje!
Nejvíc mě na tom celém štve, jak se furt necháváme oblbovat!!! Kolik lidí už doplatilo na to, co nám pořád podsunuje tenhle svět??? Vůbec se nedivím nárůstu promiskuity, nevěr, potratů, rozvodů ale hlavně zdeptaných lidských bytostí. Protože, když se lež a svinstvo stokrát opakuje, za nějaký čas se stane normální a samozřejmou. Zabalí se do vábného papíru, vypíchne se, jak je milování dvou lidí příjemné a láska mezi nimi krásná, no a je to. A máme další blbce, kteří na to skočí… A systém má další chudáky, kteří nakonec skončí bez lásky, rozervaní, zdeptaní, ponížení a zranění…
A takoví jdou skvěle ovládat…….
Proč, když kritizujeme tu „tmářskou“ církev, se skoro nikdy neptáme po důvodu, PROČ to Bůh zakazuje? Proč zakazuje souložit bez zodpovědnosti??? Chce nám snad odpírat tu rozkoš?? To asi těžko, když ji sám stvořil.
Zakazuje to proto, že MILUJE ÚPLNĚ KAŽDÉHO ČLOVĚKA, proto chce, aby se lidé k sobě chovali jako LIDÉ a ne, abychom se k druhým chovali, jako bychom byli VĚCI. Co je to za lásku a úctu, když se někdo vyspí se ženou, za kterou vlastně nechce vzít zodpovědnost? A lidi neví, že z každého spojení muže i ženy může vzejít nová lidská bytost?? Samozřejmě, že to ví!!! Víme to přece všichni, ale většina se, když se to stane, tváří úplně překvapeně??!! Naštěstí už máme vymyšlené řešení - půjdeme na potrat a je to, však „vo co go“….a lidská bytost se tak stává figurkou na šachovnici….
Uvědomuje si každý muž, který se miluje se ženou (píšu záměrně, který se „miluje se ženou“, ne „který tu ženu miluje“), že to může být potencionální otec jejího dítěte a opačně??? A do jakých obrovských problémů může toho druhého člověka dostat, když za něho nechce vzít zodpovědnost ?
Furt točíme o lásce a přitom měníme vztahy, jako bychom nebyli lidi, ale ponožky. Tak kde je jako ta láska? Co si vlastně pod tímto pojmem představujeme?
Ježíš říká:“…jakou měrou měříte, taková se naměří vám….“, jinými slovy „pokud ve druhých budeš vidět jen VĚC, věz, že i Ty budeš v jejich očích pouhou VĚCÍ .“
My sami svým egoistickým jednáním ze sebe i z druhých ty VĚCI děláme. Kdyby si ženy samy sebe vážily, nemusely by se dávat všanc někomu, kdo si je „propůjčí“ jen ke svému požitku (a pozor, nemluvím jen o prostitutkách). Kdyby muži byli opravdoví hrdinové, těžko by se snížili zneužít ženu jen kvůli svému osobnímu uspokojení.
Ale dneska je bohužel všechno naopak – díky nepřetržité masáži médií všeho druhu (pravým důvodem této masáže není ukazování krásy a štěstí, ale snaha vytahat z lidí prachy) a naší hlouposti, už ženy nejsou opravdovými ženami a muži opravdovými muži. Jsou sice navenek krásní a „in“, ale nemají hluboké srdce, které zná opravdově milovat a které ví, co to je láska, úcta a věrnost.
A na závěr: Ruda, můj oblíbený bloger, mě zklamal. Protože jsem se od něj dozvěděla, že „on se ožení, když potká tu pravou“. Do té doby si bude užívat „erotická dobrodružství na každém kroku“….a já doplňuji „s těmi, které by třeba mohly být těmi pravými pro někoho, kdo by je opravdu miloval…..“
Chtěla jsem skončit tím, ať si koneckonců každý vybere sám, zda chce být člověkem nebo fuseklí, ale protože lidstvo je jak oceán, moc bych si přála, aby si každý z nás, já, Ruda, Pepa, Jarka, Majka…..vybral/a vždy správně. Protože, když budou lidé opravdově šťastní, bude v tom oceánu dobře. Pokud si ale dobře nevyberou, odneseme to všichni.
Tak šťastnou volbu……
Helena Jurčíková
