Císařovy nové šaty

Pro sedmdesátníky jsem mladík, pro třicátníky stařec. S oběma skupinami ale sdílím časoprostor a nejde mi o tom nepřemýšlet. Nemám patent na rozum a svobodu chápu hlavně jako prostor pro různé náhledy na světa běh.

Začnu asi  pozdravem a představením? Dobré ráno, poledne či večer, jmenuji se Petr , jsem prostý chudý horal a je mi 53 let. Možná právě ta informace o věku je pro moje spouštěcí blogoidní  mechanismy důležitá.

Možná je to vše  jen o spojování podmnožin , co v součtu už tvoří celek , nevím. Ale od Adama. Před týdnem jsem dočetl knihu , co mi půjčil a doporučil kamarád. Jmenuje se Kronika zániku Evropy od pana Vondrušky. Nyní čtu  Blackout páně Elsberga a do toho mě bombardují články v mediích o všech možných Babiších, Klausech, Zemanech a Milionech chvilek. Ke všemu za okny poletuje sníh a tma je už ve čtyři, no to je situace…

Nezávisle na tom všem mám v sobě už delší čas nějaké pnutí , že má turistika z porodnice na krchov se klikatí už v druhé půlce trati a že jsem na tom jak proletariát v carském Rusku , nemaje co dál ztratit ( tak nám to tedy kdysi soudružky učitelky říkaly) No a tak jsem si řekl , že už budu říkat, co si myslím , totéž se teď snažím psát a nedbat , co s tím zbytek vesmíru udělá. Předpokládám, že nic. Je nás tu skoro 7 miliard a tak nemám obavu , že někoho zajímám víc než kolega Ind na předměstí Dillí. Nicméně je mi z toho pocitu vlastně docela pěkně, nebudu dál kývat hlavou, hledajíc alespoň malé záhyby Císařových nových šatů.

K věci, kniha V. Vondrušky má 800 stran a to opravdu není málo. Mapuje období od roku 1984 do roku 2054. Kdo o panu Vondruškovi nic neví , tak jen ve zkratce – úspěšný spisovatel velkého množství historických románů s krimi podtextem, obyčejně ze středověku. Původním povoláním historik. Jeho knížky jsem přečetl myslím dvě. Nečetly se mi špatně , ale úplně mě nechytly. Ta , co se mi dostalo do rukou nyní ovšem byla dost jiná. Jednak se odehrávala v přítomnosti a hlavně budoucnosti, navíc obsahuje vždy údaje o nejdůležitějších událostech toho kterého roku. To jde do roku 2017 snadno , dál je to fabulace. Kniha pojednává o osudech rodiny Wagnerů , která na příbězích svých protagonistů prochází Evropou a Vondruška popisuje, co se stát mohlo a potažmo může. Nemá smysl popisovat děj , ale na mě to zapůsobilo docela silně. Vondruška podle mého názoru přesně popisuje fakta a velmi uvěřitelně skládá mozaiku snadno uvěřitelné budoucnosti.Není to nic víz než vize, jedna z možných alternativ , ale to  je jedno. Existuje a dává smysl.

Druhá knížka se jmenuje Blackout a světe div se , je o blackoutu. Marc Elsberg rozvíjí příběh a vlastně ne nepodobně Vondruškovi ukazuje , co se může stát na základě výpadků, které už byly – ač krátkodobé. V případě Vondrušky je historická linka příběhu prvotní a osoby a mezilidské vztahy jsou popisovány naivisticky a zjednodušeně „na krev“ Jde tu ale o pitvu 70ti let. Elsberg je jako snovač příběhu přesvědčivější a vzhledem k tomu, že se jedná v podstatě o přítomnost, tak snáz uvěřitelnější.

Oba mají společné to , že prostý chudý horal vidí záblesk možné budoucnosti a nejde to smést ze stolu a pak přepít v hospodě. Opravdu se v skrytu duše bojím, že třeba už za života mého syna sem dorazí z Německa, Francie nebo Švédska muslimové a budou se chovat přesně tak, jak se chovají tam. Opravdu nemám iluze o tom, že se stane zázrak a oni nás minou nebo se vnitřně změní. Opravdu se nám aktuálně nic neděje. Ale bohužel matematika je exaktní věda a násobit 1,5 nebo 6 zvládá malé dítě. To dítě ale má nárok na iluze…

Stejně tak mám obavu z toho, že další sorta extremistů může vytvořit dlouhodobější  blackout a že propojení sítí je v Evropě dané , ví každý. Sociologové zase ví, jak se chová člověk, když mu je zima a jeho dítě 3. den hladoví.

Jenže jako civilizace se chováme stejně jako Římané před vpádem Germánů. Také řešíme zástupné problémy a nevidíme si na špičku nosu. Oni ti otylí , blahobytem rozmazlení, senátoři v dávném Římě  také řešili rozmístění soch a Germáni už plenili jejich města. Historie se opakuje a je nesmysl si myslet , že dnešní causy jsou jedinečné , aktuální, čímsi jiné.

Dnešní doba ale 70 let po válce tohle bere jako xenofobii, rasismus, případně populismus. Lidé se nálepkují navzájem , v naší kotlině je to právě teď o tom, jestli půjdu do „průvodu“ či ne. Jsem tedy babišovec, zemanovec, pravdoláskař, zelený..případně komanč, cigoš nebo mimozemšťan.

A z toho všeho je mi divně.Jenže nemám tušení , jak se k tomu postavit a možná se nechci vůbec vymezovat. Chci jen modré říkat modrá a červené červená. Na císaře všech zemí kašlu.

Jo…dneska běhal u nás po Jizerkách velbloud. Ve sněhu. Bez šoféra, zatím. A když napadne sníh na přeudržované rozvody  ČEZu, tak bude v krajině blackout, jako již tradičně.

Takže beru kytaru a jdu si zavrzat „Dokud se zpívá , ještě se neumřelo“ ( ano, od toho podlého Nohavici).

- Petr Petříček -