Že mám od mala v sobě obchodního ducha, budiž…, ale že v sobotu ráno budu vstávat v šest hodin a navíc za účelem prodávat přítelovy věci, to by mě asi ani ve snu nenapadlo! A když už, tak by tam zajisté nebyl i můj přítel, který dobrovolně vstává se mnou a jede na možná největší babinec roku!
Levé křídlo Veletržního paláce na holešovickém výstavišti obsadili nakupující i prodávající na Jarmarku OnaDnes.czPetr Topič, iDNES.cz
Sám ráno přiznal malou nervozitu, když jsem mu ještě jednou připomněla, že tam nejspíš bude v silném oslabení, ale posilnil se na to vydatnou snídaní a vyrazili jsme směrem Výstaviště – Holešovice. Registrace byla od 7 do 8, takže my stylově dorazili v 7:58… ne, že by to byl zas tak úplně záměr, ale když člověk posbírá všechny traktory před sebou, jelikož nikdo jiný tak brzy nejezdí a k tomu ještě všechny červené, je jasno…
Nicméně stihli jsme to a za dvě minuty osm jsme se objevili již před levým křídlem, před kterým byla záplava žen organizujících si své „obchody“. Nebylo to ale nic proti tomu, když člověk vstoupil přímo dovnitř. Teplo, lidé, věci, stoly, židle, šustění, brebentění… první dojem – poprvé v životě jsem asi vstoupila do mraveniště, nebo?!
Můj první dojem musel ale být zajisté lepší, než ten přítele, pač ten k tomu zjistil, že asi až na dvě výjimky, tam opravdu mužské pohlaví jaksi nedorazilo! Nevzdal to ale, vyložil věci, zaparkoval auto a dorazil za mnou…problém byl trochu v tom, kam dorazit, jelikož i já jsem po cestě stihla zapomenout číslo svého stolu, ale od toho tam byla spousta organizátorů, kteří mi to milerádi zopakovali a ještě mě i znovu nasměrovali, tentokrát již ke správnému číslu, takže jsme se nakonec šťastně našli!
Tak přede mnou je ministolek, vedle mě již akční prodávající… no tak hurá do toho! Plán je jasný – vybalit, ocenit a prodat!
Ačkoliv plán vypadá jednoduše, se vším byly vlastně problémy.
1. Věcí bylo moc a nebyly, kam dát, takže jsem si jěště pěkně obložila i svůj stolek, nemluvě o stojanu, který tam asi neměl, co dělat. Ke stolku se tak dostaly asi jen ty nejodvážnější, ale cooo, tak je to moje poprvé, příště si to už zorganizuji lépe!
2. Věci byly přítele a jeho, “je mi to jedno”, mi v ocenění věcí moc nepomohlo, takže jsem nasadila ceny s tím, že zlevnit a smlouvat můžu přeci vždycky.
3. Hotovo, mno a teď úkol nejhorší, prodat… kupujících začalo přibývat, takže jsem se naladila na prodávající náladu a do toho! Všichni většinou jen koukali, zírali, prohlíželi, ošmatávali…, když jsem pozdravila, někteří se pak už ani radši nekoukli, no, zvolila jsem tedy jasnou strategii – vyčkat a pak zaútočit! A hle, ono to vyšlo – prví kousek prodán a mě se do žil vlila nová krev s tím, že to přeci jen půjde! Jen můj přítel zůstával stále negativista… “To nikdo nekoupí, je to moc drahý, ty věci jsou staré apod.” Nedala jsem se ale a měla jsem výjimečně pravdu. Pravdou je ale také fakt, že jsem ho musela po cca půlhodině po začátku prodeje radši poslat provětrat se, jelikož jeho posedová pozice, značící vrchol otrávení mě krapet konsternovala a ještě “pozitivněji” to muselo působit na potenciální zákaznice (zákazníků bylo pramálo a nemít ženy, tak si až na jednu výjimku stejně nic sami nekoupili). Co mě překvapilo, asi tak půlku pánských věcí jsem prodala ženám s tím, že to vypadá jako dámské (chudák přítel), nicméně, jedno za jakým účelem, hlavně že prodala.
Každopádně, i přes nevýhody spojené s mužem, kterého na Jarmarku máte, to má i své výhody… kdykoliv si můžete odskočit – na záchod, nebo k jinému stánku pro nějaký ten úlovek (s tím, že by mezitím ale něco prodal, moc nepočítejte). Další výhodou je i fakt, že máte postaráno o catering – donese vám vše a hlavně rád, takže nebudete trpět ani hladem, ani žízní a ještě vám za to bude děkovat, jelikož se bude moct vzdálit od místa činu. Za třetí pak, slouží jako dobrý figurant… a na některý ženský to prostě platí a náhodní muži, kteří zabloudí k vašemu stolku, to zase ocení v tom smyslu, že v tom přeci jen nejsou sami.
Prodej se celkem rozběhl, zejména dopolední hodiny bych nazvala žněmi! S lidmi ale vzrůstalo ve stanu i horko (ne že by zrovna venku byla zima), takže se to tam trochu začínalo podobat pařeníku, každopádně, hlavně že se prodávalo, kupovalo, dražilo a hlavně… přispívalo na dobru věc!
Po obědě už nápor opadl (i když právě v této době se i mému příteli podařil prodat první a bohužel už i poslední kousek za mé nepřítomnosti – vydělal 25 korun, resp. 23, pač paní víc neměla, ale víte co, měl ohromnou radost!!!), my navíc měli na odpoledne i večer v plánu ještě další věci, takže kolem druhé jsme spokojeně sbalili své saky paky, něco věnovali, jiné si ponechali a už jsme mávali levému křídlu na rozloučenou, přítel pak ještě v autě prohodil, že to bylo fajn… no vyznejte se v těch chlapech… ale asi to bylo tím, že už byl pro něj konec!
Doufám, že příště znovu s mnohými nashledanou – ať už s muži nebo bez nich! I když zajímalo by mě… Vzali byste s sebou na Jarmark svého muže, přítele? Proč ano, proč ne? Mě to po sečtení plusů a mínusů vyšlo spíš jako pozitivum, mít ho tam, ale jak to vidíte vy?
Lenka Volfová
*
Původně vyšlo na lachters.wordpress.com. Převzato se souhlasem autorky.
