Být normální

Onehdy jsem si listoval jedním časopisem a najednou jsem v místě pro inzerci viděl světoznámou zpěvačku Madonnu učesanou-neučesanou, oblečenou-neoblečenou a k tomu v dost zajímavé póze. „ Jestli tohle je normální, tak já, já asi nebudu normální nikdy “ pomyslel jsem si.

Možná předešlým příkladem někoho zarazím, ale je to tak. Takových příkladů bychom mohli všichni vyjmenovat hned několik. A teď si představte, že některé děti si tyto hvězdy dávají za vzor. Copak asi jednou z té budoucí “ elity “ národa vyroste “ ?

Ale, teď opravdu vážně. Být normální není v dnešní době lehké. Když se podíváte na chování druhých můžete si o nich pomyslet, že jsou blázni nebo velcí etici, od kterých bychom se měli učit. A kolik takových etiků vlastně je? Mezi mladými možná dvacet, šedesát, nejvýše tak dvě stě to je maximum. Ovšem abych tu nemluvil jen o ostatních. Já nejsem asi ten pravý, který by to vše měl posuzovat. Jsem považován za celkem konzervativního (mnohdy neprávem). Ale co je a není normální by měl snad umět rozpoznat každý. V každém z nás je přeci alespoň špetka soudnosti.

Jak jsem už výše psal, jsem možná trochu konzervativní. Tudíž ostatními považován za nenormální bytost. Takže není divu, že hledám stále další a další způsoby jak se stát ne normálním, ale alespoň oblíbeným – zatím marně. Ale co, v dnešní době se každý chová jinak a každý si myslí, že jeho chování je normální. V tom případě si i já můžu oddychnout. Jsem normální! No, ale vysvětlujte to lidem, kteří si o vás už udělali jistý obrázek.

Proto si nemyslete, že jste nenormální. Můžete být pouze jiní! Takže hlavu vzhůru, vyjděte ven a vykřičte to do světa.

Jakub Halík, Žamberk